Inicializace menu Inicializace menu...


Profesor Ervin Laszló

Úvod k této knize napsal profesor Ervin Laszló, jenž je zakladatelem a nejvyšším představitelem Systémové filozofie a obecné teorie evoluce (Systems Philosophy and General Evolution Theory). Laszló se narodil v roce 1932 v Maďarsku − v Budapešti a svět se o něm poprvé dozvěděl v jeho patnácti letech, kdy debutoval pianistickým koncertem, o němž informovaly Life, Time, Newsweek a další mezinárodní média.

Vědě a filozofii se profesor Laszló věnuje od svých necelých třiceti let a od roku 1963 vydává knihy a publikuje různé články. V roce 1970 obdržel státní doktorát – nejvyšší titul pařížské univerzity Sorbonna a v dalších letech mu byly uděleny čestné doktoráty ve Spojených Státech, Kanadě, Finsku, Rusku a v Maďarsku.

Jako projev uznání za jeho práci pro globální porozumění a jeho rozvoj mu byla v roce 2001 udělena mírová cena Japonska Goi Award. Napsal dvacet sedm knih, jež byly přeloženy nejméně do osmnácti jazyků.

ÚVOD 

Je pro mne velkým potěšením a ctí moci napsat úvod ke knize dr. Laitmana Odhalená kabala: Průvodce běžného člověka klidnějším životem. Autor, můj drahý přítel, je dle mého názoru současným předním kabalistou a skutečným představitelem moudrosti, jež byla po dvě tisíciletí držena v tajnosti. Jsem přesvědčen, že nyní, kdy se spolu s dalšími původními moudrostmi vynořuje moudrost kabaly v celé své šíři, není povolanější osoby, jež by nám mohla přiblížit její podstatu.
Objevení kabaly, učení schopného pomoci nám opět si uvědomit moudrost, jíž byli obdařeni naši předci a již jsme zapomněli, má pro nás mimořádný význam.

Původní moudrosti se znovu vynořují právě nyní − v době, kdy naše běžné mechanické myšlenkové pochody přestaly poskytovat duševní pohodu a její udržitelnost tak, jak slibovaly. Čínské přísloví varuje: „Nezměníme-li směr, s největší pravděpodobností skončíme přesně tam, kam míříme.“ Budeme-li mít na mysli soudobé lidstvo, je souvislost s katastrofami nasnadě:
Hrozí, že klimatické změny promění obrovské oblasti naší planety v nehostinná území s neživou půdou, která nebude vhodná pro bydlení a ani pro obživu.
Většina světových ekonomik ztrácí na své soběstačnosti, což se neblaze projevuje globálním úbytkem potravinových zásob. Pro více než polovinu populace je hůře dostupná pitná voda a průjem způsobený znečištěnou vodou denně zahubí více než šest tisíc dětí.

V bohatých i chudých zemích narůstá pocit nebezpečí živený násilím a terorismem, oblíbenými prostředky k řešení konfliktů. Do muslimského světa se šíří islámský fundamentalismus, v Evropě se objevují neonacisté a další extremistická hnutí a po celém světě se vynořuje náboženský fanatismus.
Svou další existencí na této planetě si nemůžeme být jisti.
Celosvětový kolaps však není nutný; je možné změnit směr, ale je i možné držet se daného vývoje:

Můžeme sjednotit a uskutečnit společné cíle v oblasti míru a udržitelnosti a byznysmeni mohou rozpoznat přicházející změnu a zareagovat zbožím i službami, jež uspokojí posun v poptávce. Této problematice se věnuje závěrečná část knihy.
Nové perspektivy a vznikající sociální a kulturní změny mohou být zkoumány celosvětovými zpravodajstvími a komerčními médii. Na internetu, v televizi a v komunikačních sítích podniků a společností se objevují dosud neznámé představy o lidstvu a přírodě.
Politika sociální a ekologické udržitelnosti bude v běžné společnosti podpořena rozvojem nekonvenčního způsobu života a důležitých hodnot a přijatá opatření ochrání životní prostředí, vytvoří účinný systém distribuce potravin a zásob a pomohou vyvinout a používat udržitelnou energii, dopravu a zemědělské technologie.

Finanční prostředky vojenských a obranných sil budou použity k uspokojení potřeb lidí a vzájemná důvěra a úcta budou mít přednost před mezinárodní a mezikulturní nedůvěřivostí, etnickými a rasovými konflikty, represemi, ekonomickou nespravedlností a nerovností mezi pohlavími. Lidé i různé komunity budou ochotně spolupracovat a vytvářet užitečné vztahy.
Než abychom se jako lidstvo vrhali do konfliktů a válek, budeme se věnovat udržitelnému světu soběstačných a spolupracujících společenství a radostné budoucnosti plné míru, klidu a úplné seberealizace.

Na všechny z nás může čekat pokojný a udržitelný svět, ale bohužel právě nyní k němu nesměřujeme. Einstein nám vzkazuje: „Důležité úkoly, jimž čelíme, nemohou být vyřešeny na stejné myšlenkové úrovni, na jaké jsme je vytvořili.“ A právě o to se pokoušíme. Pokoušíme se potírat terorismus, chudobu, kriminalitu, zhoršování životního prostředí, choroby a další „civilizační neduhy“ stejnými postupy, jakými jsme je na počátku způsobili. Usilujeme o technologická řešení a dočasná nápravná opatření, avšak nejenže nemáme představu, jak zařídit trvalou a zásadní změnu, chybí nám i vůle ji uskutečnit.

PLANETÁRNÍ VĚDOMÍ

Současné globální krize donutily lidstvo hledat nové cesty a způsoby myšlení, a třebaže jsou tyto způsoby prastaré, zachovávají si svou věcnou, prapůvodní moudrost. Planetární vědomí není vnímáno pouze jako pomocná představa, ale jako samotná podstata vývoje. Při bližším pohledu zjistíme, že nové planetární vědomí je ve skutečnosti staré, stále se vracející vědomí, jež bylo pouze znovu objeveno.

Je nejvyšší čas, aby bylo planetární vědomí znovu objeveno. Měli jsme za to, že typické „normální“ lidské vědomí je to, co obsáhneme našimi pěti smysly, a vše ostatní jsme považovali za imaginární. Naše běžné vnímání končilo tam, kde končilo naše tělo, a jiné náhledy byly považovány za „new age“, „mystické“ nebo „ezoterické“. V průběhu dějin se jen zcela výjimečně vyskytly představy o naší sounáležitosti a o možnosti, že jsme součástí většího celku.

Podíváme-li se na naše představy z historického hlediska, zjistíme, že toto tvrzení není zcela pravdivé. Zredukované, mechanické a roztříštěné uvažování, jež se v západním světě rozvinulo během posledních tří set let, není normou, ale výjimkou. Některé kultury tento názor nesdílejí a před objevením mechanického pohledu na svět vycházejícího z uplatnění (či spíše nesprávné aplikace) Newtonovy přírodní filozofie, na něm nelpěl ani západní svět.
V jiných kulturách i v západním světě před počátkem novověku bylo běžné vědomí v celé své jedinečnosti vlastní všemu lidstvu. Většina tradičních kultur nesouhlasí s tím, že lidé nemají nic společného kromě prchavých zájmů, které se náhodou shodují.

Počátky veškerých tradic moudrosti jsou součástí „planetárního vědomí“, v němž je uložen společný osud lidských bytostí – obyvatelů této planety. Chceme-li si zachovat naši existenci, chceme-li se postarat o to, aby naše děti a vnoučata měli jistou a udržitelnou budoucnost, musíme pomáhat planetární vědomí rozvíjet.
Pohyb vpřed zajistí přístup, jenž povede k vybudování soudržné lidské rodiny, planetární civilizace. Tato civilizace by neměla být zkostnatělou kulturou, kde se všichni řídí stejnými myšlenkami a jedna osoba či jeden národ tyto myšlenky diktuje ostatním, mělo by jít o civilizaci, jejíž jednotlivé prvky jsou pospojovány dohromady tak, aby udržovaly a rozvíjely celý systém − planetární civilizaci lidstva.

Součástí harmonie a klidu je rozmanitost a přetrvaly jen společnosti oplývající touto rozmanitostí. Západní země během procesu vytváření technického a ekonomického pokroku roztříštily celistvost a jedinečnost celého systému a na rozmanitost zapomněly. Je nejvyšší čas k nápravě.
Z díla dr. Laitmana jsem pochopil, že kabala ve své původní podobě nejenže podporuje koncepci jedinečnosti, ale také nabízí praktická opatření k její obnově.
Upřímně doporučuji čtenářům, aby přečtení této knihy věnovali pozornost, jelikož nabízí více než jen povšechné znalosti prastaré moudrosti. Mimo jiné poskytuje klíč k zajištění blaha lidstva v těchto svízelných časech, kdy čelíme nebývalému úkolu rozhodnout se mezi devoluční cestou, vedoucí k celosvětovému kolapsu, a mezi evoluční cestou, jež nás může přivézt ke světu plnému klidu, harmonie, blaha a udržitelnosti.

Ervin Laszló


KABALA: DŘÍVE A NYNÍ

MISTROVSKÝ PLÁN

Kabala není současný módní výstřelek Hollywoodu. Je známá po tisíce let a v době, kdy se poprvé objevila, měli lidé k přírodě mnohem blíže než nyní; vnímali důvěrnou provázanost s přírodou a rozvíjeli ji.
Lidé nebyli natolik egocentričtí a tak odtržení od svého přirozeného prostředí, neměli důvod izolovat se od přírody, byli její nedílnou součástí a rozvíjeli svou důvěrnou provázanost s přírodou.

Nedostatečné znalosti přírody lidem neumožňovaly, aby se cítili bezpečně, a obavy z přírodních sil je donutily přistupovat k přírodě jako k vyšší moci.
Blízkost přírody a její nevyzpytatelnost se projevily ve snaze poznat okolní svět a v touze určit co nebo kdo ho ovládá.
Ukrýt se před přírodními živly a uniknout útrapám tak, jak můžeme dnes v naše „umělém“ světě, tehdy nebylo snadné. Obavy z přírody a současně provázanost s ní dohnaly mnohé k hledání a odhalení plánu, jejž si příroda pro nás všechny připravila.
První průkopníci zkoumající přírodu chtěli vědět, zda skutečně existuje nějaký cíl a pokud ano, jaká může být role lidstva v tomto mistrovském plánu. Ti, kdož dosáhli nejvyšší úrovně znalosti mistrovského plánu, byli nazváni kabalisty.

Významný kabalista Abraham po odhalení mistrovského plánu probádával jeho hloubku a předával ho dál. Pochopil, že plně porozumět plánu přírody lidem pomohou pouze záruky proti strádání a obavám a nelitoval námahy na vzdělávání každého, kdo se chtěl učit. Abraham, první kabalista, založil dynastii učitelů kabaly: z nejnadanějších studentů vznikla nová generace učitelů a ti předávali vědomosti další generaci studentů.
Kabalisté nazývají tvůrce mistrovského plánu Stvořitel a vlastní plán myšlenka stvoření. Jinými slovy, když kabalisté hovoří o přírodě či přírodních zákonech, hovoří o Stvořiteli. A naopak, hovoří-li o Stvořiteli, hovoří o přírodě a o přírodních zákonech. Tyto pojmy jsou synonymické.
 
Termín kabalista pochází s hebrejského slova Kabbalah (přijetí). Původním jazykem kabaly byla hebrejština, jazyk vyvinutý kabalisty a pro kabalisty, aby jim pomohl vzájemně probírat duchovní záležitosti. Mnoho kabalistických knih bylo napsáno i v jiných jazycích, ale základní pojmy jsou vždy uvedeny v hebrejštině.

Pojem Stvořitel neznačí pro kabalisty nadpřirozenou bytost, nýbrž další úroveň, které by měl člověk dosáhnout na své cestě za vyššími znalostmi. Hebrejské slovo pro Stvořitele je Boreh a skládá se ze dvou částí: Bo (přijít) a Re’eh (vidět); slovo Stvořitel je tedy osobním pozváním k setkání s duchovním světem.


KOLÉBKA VĚDY

Znalosti prvních kabalistů vedly k pochopení důležitých souvislostí a k objasnění přírodních jevů, se kterými se setkáváme. Zcela přirozeně se z nich stali učitelé a vědomosti, jež předávali, položily základy jak dávných, tak současných vědních oborů.
Někdy jsou kabalisté považováni za lidi ukrývající se v tmavých, svíčkami osvětlených místnostech a sepisující magické posvátné knihy. Až do konce 20. století tomu tak bylo a toto utajování podnítilo vznik četných pověstí a legend; většina z nich sice není pravdivá, přesto stále ještě mate mnoho myslitelů.


Vliv utajování na kabalu rozebírá významný matematik a filozof Gottfried Leibnitz: „Vzhledem k tomu, že lidé neměli ten správný klíč k tajemství, byla žízeň po vědění nakonec uspokojena nejrůznějšími pověrami. Výsledkem byla jakási lidová kabala, jež měla jen pramálo společného se skutečnou kabalou a jež spolu s různými fikcemi zastřešenými společným názvem magie plní stránky knih.“

Na počátku nebyla kabala utajována: první kabalisté byli velmi otevření, nadšeně se angažovali ve společnosti a často zastávali vysoké funkce. Zřejmě nejznámějším kabalistou a současně významnou vůdčí osobností byl král David.
A právě tato angažovanost kabalistů pomohla jejich soudobým učencům vybudovat základy toho, co dnes známe jako západní filozofii a moderní vědy. Potvrzuje to i Johannes Reuchlin, humanista, klasický učenec a znalec antických jazyků a tradicí. Ve své knize De Arte Cabbalistica (Umění kabaly ) uvádí: „Pythagoras, otec filozofie a můj učitel, převzal své učení od kabalistů… Jako první svým současníkům přeložil již neznámé slovo kabala řeckým slovem filozofie… Kabala nám nedovolí prožít život ve zmatku a naši mysl pozvedne do výšin vědění.“

DALŠÍ SMĚRY

Filozofové nebyli kabalisty, nestudovali kabalu a nechápali hloubku jejího učení. Kabala vyžadovala specifický přístup, nebyla však rozvíjena potřebným způsobem a po rozšíření se do dalších částí světa, kde neexistovali žádní kabalisté, nabrala jiný kurz.
Západní filozofie sice převzala část kabalistického učení, avšak vydala se naprosto jiným směrem a pro lidstvo to znamenalo odklon od přímé cesty. Na rozdíl od kabaly zkoumající dění, jež nejsme schopni pojmout našimi smysly, se vznikající vědní obory soustředily na materiální svět, a tedy na svět snadno uchopitelný všemi pěti smysly. Lidstvo se vydalo přesně opačným směrem, než jakým směřovalo původní učení kabaly a toto sejití z cesty s sebou neslo následky, jež budou prozkoumány v následující kapitole.

ZÁVAŽNÉ DOTAZY

Do ústraní se kabalisté uchýlili před dvěma tisíci lety z prostého důvodu: o kabalu již nebyl zájem, neboť se lidstvo začalo zabývat rozvojem monoteistických náboženství a později i vědy. Obojí mělo poskytnout odpovědi na nejzákladnější dotazy lidí: „Jaké je naše místo ve světě a ve vesmíru?“ a „Jaký je smysl naší existence?“ Jinými slovy: „Proč jsme se narodili?“
Mnozí lidé si v současnosti více než kdy jindy uvědomují, že to, co fungovalo přes dva tisíce let, již jejich potřebám nevyhovuje a odpovědi poskytované náboženstvím a vědou je neuspokojují. Při pídění se po smyslu života se obracejí k východním naukám, k věštění, magii a mystice a někteří z nich opět objevují kabalu.
Kabala vznikla z potřeby nalézt odpovědi na zásadní dotazy a může na ně tedy přímo odpovědět. Znovuobjevováním dávných odpovědí na téma smyslu života doslova napravujeme zpřetrhané vztahy mezi lidstvem a přírodou a jsme si vědomi, že k jejich narušení dochází vždy, když se odchýlíme od kabaly a přikloníme se k filozofii.

KABALA VSTUPUJE NA SCÉNU

Kabala se poprvé objevila přibližně před pěti tisíci lety v Mezopotámii (území dnešního Iráku), v prastaré zemi, jež byla kolébkou všech dávných učení a mystik. Vznikly a vzkvétaly tu astrologie, věštění, numerologie, magie, čarodějnictví a kouzlení, z Mezopotámie se stalo kulturní centrum tehdejšího světa a lidé věřící v mnoho různých učení byli nezřídka stoupenci více než jen jedné nauky.

Dokud je jejich víra uspokojovala, necítili potřebu změny, chtěli pouze vědět, že jsou v bezpečí a zajímalo je, jak si mohou zpříjemnit své životy. Lidé se nepídili po původu života a ani se neptali, kým nebo čím byla určena jeho pravidla.
Může to vypadat jako nepatrná nuance, avšak ve skutečnosti je rozdíl mezi zájmem o život a o pravidla, jež ho utvářejí, stejný, jako rozdíl mezi učením se řídit auto a snahou ho vyrobit – pokaždé se jedná o naprosto odlišnou úroveň vědění.

MOTOR ZMĚN

Touhy se neobjevují zčistajasna, formují se v nás bez našeho vědomí a vynořují se, až když jsou zřejmé, například když si řekneme: „Chci pizzu“. Do té doby si jich nejsme vědomi a vnímáme je jen jako jakýsi neklid. Všichni jsme zažili ten pocit touhy po něčem, ale nevěděli po čem, a právě to je ona touha, jež ještě nedozrála.
Platón řekl: „Nutnost je matkou invence“ a měl pravdu. Totéž uvádí kabala: jediný způsob, jak se něco naučit, je chtít se to naučit. Jednoduše řečeno, pokud něco chceme, uděláme vše, abychom to získali − uděláme si čas, napneme všechny síly a osvojíme si potřebné dovednosti. Je tedy zřejmé, že motorem změn je touha.
Touhy měly velký vliv na historii lidstva, a jak se rozvíjely, nutily lidi zkoumat okolní prostředí a snažit se uspokojit svá přání. Na rozdíl od nerostů, rostlin a zvířat se lidé neustále vyvíjejí a touhy každé další generace jsou silnější.

PŘEVZETÍ ŽEZLA

Motor změn, tedy ona touha, se skládá z pěti úrovní označených čísly nula až čtyři a kabalisté ho považují za „vůli přijímat radost“ či prostě za „vůli přijímat“. Zhruba před pěti tisíci lety, v době, kdy se objevili první kabalisté, byla vůle přijímat na úrovni nula. Není těžké odhadnout, že se v současnosti nacházíme na úrovni čtyři, tedy na nejintenzivnější úrovni.
V počátcích, kdy se vůle přijímat nacházela na úrovni jedna, nebyly touhy lidí natolik silné, aby je dokázaly oddělit od přírody a od sebe navzájem. Nyní považujeme za soulad s přírodou přirozený způsob života, a abychom tak dokázali žít, utrácejí mnozí z nás nemalé množství peněz za výuku meditace, jež nám napomoci, avšak výsledek není zaručen. Tehdy lidé neznali jiné cesty, dokonce ani nevěděli, že mohou být odděleni od přírody a zda to vůbec chtějí.
Vzájemná komunikace a komunikace s přírodou byly natolik ucelené, že nebylo třeba slov a lidé se dorozumívali pomocí myšlenek. Byla to doba jednoty, kdy se veškeré lidstvo chovalo jako jeden národ.

Náhle začalo v Mezopotámii docházet ke změnám, touhy zesilovali, lidé byli egoističtější, chtěli měnit přírodu a využívat ji pro sebe. Než aby se přizpůsobili přírodě, snažili se ji změnit tak, aby vyhovovala jejich potřebám, vzdalovali se jí, izolovali se od ní i od sebe navzájem. Teprve nyní, o mnoho a mnoho století později zjišťujeme, že to nebyl dobrý nápad a že to takto nefunguje.
Jakmile se lidé postavili do opozice proti okolnímu prostředí a společnosti, již se nemohli považovat za jednu rodinu a příroda přestala být jejich domovem, neboť lásku nahradila zášť a lidé se rozcházeli a vzájemně se od sebe izolovali.

Jediný národ se rozštěpil a rozpadl na dvě skupiny, z nichž jedna směřovala k východu a druhá k západu. Obě skupiny se dále štěpily a dělily, až nakonec vzniklo velké množství národů.
Nejzřejmějším symptomem dělení byl vznik různých jazyků − tuto skutečnost popisuje bible jako pád babylonské věže. Rozdílné jazyky způsobily vzájemnou izolaci lidí, zmatek a selhávání. V hebrejštině se zmatek vyjadřuje slovem Bilbul a abychom na tento zmatek nezapomněli, bylo hlavní město Mezopotámie pojmenováno Babel (Babylon).

S přírodou jsme konfrontováni vždy, když naše touhy přerostou z úrovně nula na úroveň jedna, a místo abychom korigovali stále narůstající egoismus a snažili se ho uvést do souladu s přírodou a tedy se Stvořitelem, postavili jsme mechanický a technický štít, aby nás před ní chránil. Prvotní pohnutkou pro rozvoj vědy a techniky byla snaha uchránit naši existenci před přírodními živly a ať už si toho jsme vědomi či nikoliv, ve skutečnosti se pokoušíme ovládat Stvořitele a převzít žezlo.

OBJEDNAT ZDE

↑ Nahoru

        

          

         KURZ KABALY OD 22.02.15

        

         

        

       

        

   

     

                  objednat zde

       

 -  F. KAFKA " PŘED ZÁKONEM" 

-  DĚTI INDIGO: NADÁNÍ NEBO POTRESTÁNÍ ?

-  ZMĚŇ OSUD

-  SEX, KTERÝ HLEDÁME

-  JAK SE NESTÁT RUKOJMÍM BANK

-  ČÍM LIDI PŘITAHUJE FAŠISMUS

-  KDY NÁS PŘESTANOU BAVIT PROPADY FONDOVÉHO TRHU…

-  ZLO NEEXISTUJE, PANE !

-  NESPORNÁ SPRÁVNOST PŘIRODY  

- CO SE STALO V PÁTEK PŘED 5769 LETY

KRIZE: BUDE TO ZAJÍMAVÉ

- KRIZE - PRO NAŠE BLAHO

- KONEC EPOCHY EGOIZMU

- BOŽSKÉ SPIKNUTI 

- GLOBÁLNÍ MODEL BUSINESSU

- POSÍLIT NAŠE DĚTI

- DROGY A SPOLEČNOST - KDO Z KOHO

NA PRAHU ZMĚN

- KRONIKA (NE) USKUTEČNĚNÉHO EXPERIMENTU

- KRIZE: CO DÁL?

- PŘÍČINA VŠECH UTRPENÍ

- K PROBLEMATICE ZDRAVÍ ČLOVÉKA

- NA PROTĚJŠÍ STRANĚ

- TECHNIKA ZÍSKÁVÁNÍ A ODEVZDÁVÁNÍ

- ODDĚLENĚ A SPOLU

BUDE LI TŘETÍ SVÉTOVÁ VÁLKA?

- NĚCO O ZÁHROBNÍM SVĚTE 

- SLABÉ POHLAVÍ A NEBO MYŠLENKY O OPRAVDOVÉM MUŽI  

- BOD ODPOČTU

- ČEMU A JAK UČIT DĚTI

- "VYŠŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ": JAK VYCHOVÁVAT ŠŤASTNÉ DĚTI?

- PROČ JE TOLIK UTRPENÍ?

- NENÍ TŘEBA JEŠTĚ JEDNOU OTEVÍRAT AMERIKU!

- JSME PŘIPRAVENI NA DRUHOU VLNU KRIZE? 

- OBCHOD BUDOUSNOSTI

- CO ZNAMENÁ PŘÍBĚH ADAMA A EVY V NAŠICH DOBÁCH

- ZA PRINCIPEM POTĚŠENÍ

Copyright © 2008 Kabbalah.cz
Developed by ILM Internet Solutions Prague