Inicializace menu Inicializace menu...

 Létající oslík

Kornel Vissarionov


Věc se měla takto…Jednou v krásné, letní ráno se narodil oslík. Probouzí se, ohlíží se a rodiče nikde, někam asi odešli, a kam – to neřekli. Asi jej nechtěli budit. Ohlíží se kolem – hezky je zde, zelená paseka, vysoké stromy, modré nebe. Oslík leží na zemi a dívá se na nebe, hřeje na sluníčku. Na nebi létají ptáci. Je to hezké.

Najednou se oslík zamyslel: „A kdo jsem?“ Rodiče mu to ještě nestačili vysvětlit. „možná je načase něco podniknout?“ A najednou pociťuje nebezpečí: někdo se hýbe ve křoví, někdo na něj zle hledí. Cítí své srdce, ví, že musí něco udělat – utéct, nebo co? Jen to domyslel a nejednou ze křoví vyběhl vlk, zlá tlama, rudé oči. Z leknutí se oslík dlouho nerozmýšlel, zamával kopyty a vyletěl vysoko do nebe, blíže k ptákům. Lítá a líbí se mu to. Lehkost v celém těle, kopyta roztáhl – vznáší se.


 

No a vlk, jakmile uviděl jaké zázraky se dějí, se nestačil divit. Kde se toto vidí, aby oslové létali? Tolik toho zažil, ale o tomto neslyšel. Pomalu šel nazpátek k lesu, smutně hledíc na nebe.

A oslík si tam lítá bezstarostně, předvádí tam v nebi figury nejvyšší pilotáže.

Začal být s nezvyku unavený. Vystrašil všechny ptáky, a samotného jej létat omrzelo. Snesl se na strom, sedl si na větev, žvýká zelené lístečky, které jsou šťavnaté a chutné, vychutnává si život.


 

A v té době se po lesu rozšířila zpráva o nepochopitelném chování oslíka. Moudrá sova svolala zvířecí radu. Rozhodli se, že si oslíka pozvou. A oslík zatím nic netuší, vychutnává si život. Najednou k němu přilétí vrána a přísně říká:

Sedíš si tady! Lístečky žvýkáš? A tam je svolána rada, čekají na tebe. Tak se koukej sbalit.”

Já už jsem sbalený,” odpovídá Oslík – “myslím si nic špatného jsem neprovedl.”
A tak letěli.

Vrána vpředu letí, cestu ukazuje a oslík vzadu kopyty mává, na všechny strany se kouká. Let netrval dlouho, přiletěli na velkou paseku. Zvířat tam bylo mnoho a všichni  s odsouzeníhodným pohledem hledí na oslíka.  Ten se začal cítit nesvůj.


 

A sova praví:

Sedni si zde vedle, kvůli Tobě jsme svolali radu.”

Ale já jsem nic špatného neprovedl.”

Říkáš , neprovedl? A kdo to lítá po nebi, stoleté zákony porušuje. Od věčnosti, nikdy nebylo toho, aby oslové létali!”

A co já?” – odpovídá Oslík – “Vy jste viděli, jak jsem létal. Všichni to viděli.”

Nic jsme neviděli, ani to vidět nechceme. Copak lze narušovat pořádky? Jestli každý bude jednat jak chce, tak co se stane!!! Bude chaos – to se stane “– vyvodila závěr moudrá sova a přísně se podívala na zvířata.

Na pasece to souhlasně zahučelo, všichni podpořili moudrou sovu a odsuzovali sklíčeného oslíka.

Co mám tedy dělat?” – ptal se oslík a pofňukával se slzičkami v očích.

No to, co dělají všichni malí oslíci – pást se vedle svých rodičů na louce “– odpověděla moudrá sova.

Medvěd odvedl oslíka na pastvu. Oslík přiběhl k rodičům, vyprávěl jim o počátku dne a zeptal se proč se zde pasou, když na stromech jsou lístečky chutnější a sladší. A rodiče mu řekli:

Na ně mi nedosáhneme, jsou moc vysoko.”

Můžeme k nim doletět “– říká oslík

-”Co ty, hlupáčku, oslíci nelétají.”

Tak to zkuste” – s nadějí pravil oslík.

Proč bychom to měli zkoušet, nikdy jsme nelétali, naší rodiče nelétali, ani rodiče rodičů. Nikdo.”

 Oslík pochopil, že jej nikdo nepodpoří a tak šel spát. Ráno se probudil dřív a rozhodl se, tajně ode všech, odletět, ale v jeho duši se už zabydlela pochybnost, a jak se nesnažil-tak se mu nic nepodařilo.

Víckrát oslík už nikdy nelétal. Jenom po nocích se mu často zdálo, jak lítá vysoko v nebi, radující se z letu a snil o tom, jak tomu naučí další oslíky.


 

Kresby: J.Stropkina

↑ Nahoru

Strom, od kterého vše začalo
Země ,,Obráceně,,
Kouzelný telefon
Létající oslík
Pohádka o obrazu
Jak je smutné být sám…
Neviditelné spojení
Pohádka o Člověku, Kouzelníkovi a Mudrci
Věž a kostky
Pohádka o Hrošíkovi
Copyright © 2008 Kabbalah.cz
Developed by ILM Internet Solutions Prague