Inicializace menu Inicializace menu...
 

 

Pohádka o obrazu

Š. Glizerina

Jednou v pátek, večer malíř zakončil malovat svůj obraz a spokojeně pravil:

- Dobře!

Obraz ve skutečnosti byl velkolepý! Velikostí celého světa. Krásu a harmonii tento naplňuje. A natolik je dokonalý, že jen geniální malíř tento mohl stvořit. Celý svět je vyobrazen: veškerá hudba, všechny vůně a barvy, a život v něm je plný a nekonečný.

A přece jenom, rozřezal malíř svůj výtvor na tisíce a tisíce malých kousků, a vyhodil je do odpadkového kýble. Zůstal jen rám.

Co tomuto obrazu chybělo? Vždyť  tento byla samá dokonalost.

Ve skutečnosti chyběl mu ten zázrak z pohádky o Pinocciovi, kdy dřevěný panáček se chtěl stát opravdovým klukem, se živým srdcem. Ano, pokud by tento obraz byl „opravdový“, „živý“, měl by z toho malíř obrovskou radost!

A nyní se odpadkový kýbl stal novým místem pro tento obraz. Leží tam promíchané kousky, jiskřičky bývalé krásy. Látka plátna zůstala tím že, ale harmonie a krása se rozbila na kousky,

Ovšem, v každém malém kousku se zachovala nejasná památka o obraze, který jemu patřil. A každý kousíček hledá někoho blízkého podle formy, aby, alespoň trošku obnovil bývalou krásu. Když se setkávají dvě „polovičky“ a spojují se jedna s druhou, jsou šťastni z toho, že se podobají velkému obrazu.

Tyto kousky započali hledat svoje místo, i ty, co na obraze byli jako nebe, se shromáždili na horní vrstvě odpadkového kýble. Vidí smutného malíře, stýskajícímu se po jeho obraze . Podařilo se jim dokonce odposlechnout jeho myšlenky. A ony to předali všem ostatním kouskům, jak mohly.

A pochopili horní kousky, že udělají radost malíři když se shromáždí do jednoho obrazu, a uviděli, a pochopí, že je hezký.

A v odpadkovém kýbly se perou a tahají. Každý kousek prohlašuje, že on je ten tou nejdůležitější částí obrazu a proto si zaslouží zvláštní vztah, a to nejlepší místo v kýblu. A tak se tahají, strkají sousedy, rvou je na cucky, vůbec si neuvědomují, že toto je vzdaluje od bývalé dokonalosti.

Nedomýšlejí, jak se složit opět do velkého obrazu. Není snadné vrátit malíře do galerie a ještě těžší je „oživit“, zopakovat jeho tvorbu a pocítit dokonalost, kterou vložil do obrazu.

Malíř je smutný, strkají se a drobí se kousky. Chtějí vytvořit svoje obrázky, skládají se jen tak ledabyle, promíchávají se. Některé tvrdí, že jedině oni znají východ z kýble, a že jen oni jsou připraveni vyvést ssekou všechny – jen se zastavit.

Ale ti, co jsou na vrchní vrstvě, pohlížejí z okraje kýble a vidí tam prázdný rám od obrazu, kterým kdy si byli.Rám je, a oni v něm nejsou. Tak to je!

Začínají chápat, že obraz nebude celý, do doby než i ten nejmenší kousíček se nevrátí na svoje místo.

Tak se povytáhli ty kousky, na kterých bylo nebe, a obsadili svoje místo v rámu. Volají na ostatní, kterým se moc chce stát znovu obrazem a poradovat malíře.

Kousek za kouskem se probírají nahoru a hledají svoje místo. Kdyby i jeden ustoupí, nevstoupí do rámu – nevytvoří se u nich obraz, a opět skončí v odpadkovém kýblu. A znovu bude nutné vše začínat od začátku.

Nyní se věnují jen tomuto, že se spojují jeden s druhým a utíkají z kýble. A tohoto zapojuji všechny: nezávisle od barvy, formy a rozměrů. Důležitý je sebemenší kousíček, i velký fragment – hlavně, aby nezklamal. A vytahují je nahoru, slepuji se látkou, kterou nazýváme „láskou k částici“, a rvou se dopředu.

Některé znovu vypadají z řetězce, je tam i mnoho nováčků, kteří to chtějí zkusit. Vše je v kýblu připraveno ke konečnému úniku. Hlavní je – začít. Tehdy i ti, co jsou dole, uvidí nebe.

Kresby: J. Strokina

↑ Nahoru

Strom, od kterého vše začalo
Země ,,Obráceně,,
Kouzelný telefon
Létající oslík
Pohádka o obrazu
Jak je smutné být sám…
Neviditelné spojení
Pohádka o Člověku, Kouzelníkovi a Mudrci
Věž a kostky
Pohádka o Hrošíkovi
Copyright © 2008 Kabbalah.cz
Developed by ILM Internet Solutions Prague