Inicializace menu Inicializace menu...

             Jak je smutné být sám                                           

                         Michael Laitman  

POHÁDKA O SMUTNÉM KOUZELNÍKOVI 

Víte proč pohádky vypráví většinou starci?

Proto, že pohádka – to je to nejmoudřejší na světě!

Všechno prochází a jen skutečné pohádky zůstávají…

Pohádka – to moudrost.

 

Abych mohl vyprávět pohádky, musím hodně vědět,

je nutné vidět to, co nevidí ostatní,

a proto je nutné dlouho žít.

Pouze starci umí vyprávět pohádky.

Jak je řečeno v hlavní, sté a velké knize kouzel:

„Stařec – to je ten, který získal moudrost!“

 A děti…

Velmi rádi poslouchají pohádky.

Je to proto, že mají fantazii a rozum přemýšlet o všem.

A nejen o tom, co vidí všichni.

A pokud dítě vyroste, to přece jen vidí

to, co druzí nevidí,

ví, že fantazie – to je skutečnost!

A zůstává dítětem, moudrým dítětem,

„Starcem, poznávající moudrost“,

Tak je to řečeno ve velké staré knize kouzel –

Knize Zohar

 

Byl jednou jeden kouzelník.

Velký, zvláštní, hezký a velmi,velmi dobrácký…

Ale on byl sám, a nebyl nikdo,

kdo by mohl být vedle něj,

nebylo nikoho,  s kým by si mohl hrát,

ke komu by se mohl obrátit,

kdo by též  jemu věnoval pozornost,

komu by se mohl se vším svěřit,

co má?

Co má dělat?...

Vždyť je tak smutno, být sám!

 

Zamyslel se: „A co když vytvořím kámen,

i když bude velmi malý, ale hezký?

Možná mi to bude stačit?

Budu jej hladit a cítit,

Že je někdo vedle mě, se mnou,

a tehdy, ve dvou nám bude dobře.

Vždyť je tak smutno, být sám…“

 

Mávl kouzelnou hůlkou „Čáry,máry…“,

a vedle něj se objevil kámen,

přesně takový jaký si představoval.

Hledí na kámen, objímá jej,

ale ten vůbec neodpovídá, nehýbe se,

dokonce jestli udeřil kámen nebo pohladil jej –

ten zůstal, jak byl, bezcitný!

Jak se lze s ním přátelit?

Kouzelník začal zkoušet udělat další kameny,

Další a různé.

 

Skály a hory, země a souše,

zeměkouli, slunce a měsíc.¨Zaplnil kameny celý vesmír-

ale všichni byly jako jeden kámen –

nezískal od nich žádnou odpověď.

A tak jako předtím , cítí

vždyť je tak smutno být sám…

 

Přemýšlel kouzelník:

„Že bych místo kamene vytvořil rostlinu –

připusťme , hezkou květinu?

Poleji ji vodou ,

postavím ji na vzduch, na slunce,

a budu se o ni starat-

květinka se bude radovat,

a společně nám bude dobře.

Vždyť je moc smutno být sám“

 

Mávl kouzelnou hůlkou „Čáry, máry…“,

a před ním se objevila květinka.

Přesně taková, jakou si přál.

Z radosti začal před ní tancovat,

ale květinka netancuje, netočí se,

skoro jej necítí.

Květinka jen reaguje na to, co ji kouzelník dává:

když ji polívá – tak ožije,

nepolívá – ona umírá.

Jak je možné, tak skoupě odpovídat takovému hodnému kouzelníkovi,

který je připraven odevzdat celé své srdce! ..Ale nikomu…

Co dělat?

Vždyť je tak smutno být sám!...

 

Kouzelník začal pěstovat všelijaké rostliny,

velké a malé, sady a lesy, háje a pole…,

ale všechny byly, jako jedna rostlina-

žádná jemu neodpovídá.

I stále, je velmi smutné, být sám…

   

Přemýšlel kouzelník, přemýšlel a vymyslel:

„A co když budu chovat nějaké to zvíře?

Jaké jmenovitě? – Nejlepší by byl pes. Ano, psa!

Takového malého, veselého, laskavého.

Budu si s ním hrát,

budeme chodit na procházky a můj pejsek bude běhat,

vpředu, vzadu i kolem mě.

A až se budu vracet domů, do svého zámku,

on už předem vyběhne a poběží mi naproti.

A tak nám bude společně dobře.

Je velmi smutné být sám!“

 

Mávl svoji kouzelnou hůlkou: „Čáry, máry…“,

a vedle něj se objevil pejsek.

Přesně takový, jakého si přál.

Začal se o něj starat.

Dával mu najíst a napít, objímal ho,

koupal a vodil na procházku-

všechno pro něj udělal…

Ale psí láska je celá jen o tom,

abys byl vedle něj,

ležel u Tvých nohou, chodil za Tebou.

Uviděl kouzelník s lítostí,

že dokonce pes,

s kterým se tak hezky hraje,

přece jen není schopen mu oplatit tu lásku,

kterou on dává jemu.

On prostě není schopen být jeho přítelem,

není schopen ocenit, co dělá pro něj!

A vždyť  takto si to  přeje kouzelník!

   

Tak začal kolem sebe vytvářet

ryby a ještěrky, ptáky a zvěř –

ale bylo ještě hůř:

nikdo mu nerozumí

a stále je smutno být sám…

 

Dlouho přemýšlel kouzelník a pochopil:

„Opravdovým přítelem může být jen ten,

kdo ho velmi potřebuje

a bude mě hledat.

Musí to být někdo,

kdo dokáže žít jako já,

dokáže milovat jako já,

ten kdo může činit jako já,

kdo může milovat jako já,

chápat jako já.

Jenom takový mě pochopí!

 

No být jako já?..hm…

Kdo může být jako já?

Aby ocenil to, co dávám jemu,

aby mohl tím samým mě odpovědět,

vždyť i kouzelník touží po lásce.

Kdo může být takovým,

aby nám společně bylo dobře,

vždyť je tak smutno být sám!...“

 

Přemýšlel kouzelník:

„Může to být člověk?

A co když…právě on

může být mým  blízkým a přítelem,

bude moci být jako já.

Tak jen pomoci jemu v tom.

A tehdy, už nám společně bude dobře,

vždyť  je tak smutno být sám!..

 

Ale,aby nám společně bylo dobře,

musí především pocítit,

co znamená být osamělým, beze mě ,

pocítit, tak jako já …bez něj,

nakolik je smutno, být sám!“

  

A znovu kouzelník udělal „Čáry,máry…“

a daleko od něj se objevilo místo,

a na něm – člověk…

 

Ale člověk je natolik vzdálen od kouzelníka,

že ani necítí, že je kouzelník,

který vše toto vytvořil pro něj:

kameny, rostliny, zvěř a ptáky,

domy a hory, pole a lesy,

měsíc a slunce, déšť a nebe,¨

a ještě mnoho dalšího...celý svět…

Dokonce fotbal a počítač!

Vše toto má člověk…

Ale kouzelník opět tak zůstal sám…

A jak je smutné být sám!...

 

A člověk ani nemá podezření,

že existuje kouzelník,

který je stvořil,

který jej miluje,

který na něj čeká a volá:

„Hej, copak mě nevidíš?!

Vždyť, to já…já jsem Ti všechno dal,

no pojď  přece ke mně!

Ve dvou nám bude dobře,

vždyť je tak smutno být sám...!

 

Ale, jak může člověk, kterému je i tak dobře,

který má dokonce fotbal a počítač,

který nezná kouzelníka,

mít najednou přání jej najít,

seznámit se s ním,

sblížit se s ním,

a říci kouzelníkovi:

„Hej!...Kouzelníku!...

Pojď ke mně, společně nám bude dobře,

vždyť je tak smutné být sám!...“

 

Vždyť člověk zná jen ty, jako je on

a je seznámen s tím, co jej obklopuje,

ví , že musí být takový jako všichni,

dělat to, co dělají  všichni,

mluvit tak, jak mluví všichni,

přát si to, co si přeji všichni.

Velké – nezlobit, hezky prosit,

doma – počítač, o víkendech – fotbal,

vše co chce, má,

proč tedy vůbec vědět,

že existuje kouzelník,

kterému je smutno bez něj?...

 

Ale kouzelník –  je hodný a moudrý,

nepozorovaně pozoruje člověka…

 

…I v určitou dobu…

tiše – tiše, pomalu, opatrně

mávne…

„čáry,máry…“ svojí hůlkou…

 

A člověk už nemůže

žít jako dříve

a tak ani fotbal, ani počítač mu nyní

 nepřinášejí radost,

chce, hledá něco,

a ještě nechápe, že to

kouzelník pronikl malou hůlkou

do jeho srdce  říkajíc:

   

„No!...Tak dělej,

pojď ke mně, společně nám bude dobře,

vždyť i nyní je Ti smutno, samotnému!...“

 

A kouzelník – hodný a moudrý –

znovu mu pomáhá:

ještě jednou „Čáry..“

a člověk pociťuje,

že někde je kouzelný zámek,

plný všelijakých dobrých kouzel

a samotný kouzelník na něj tam čeká

a jenom společně jim bude dobře…

 

Ale kde je ten zámek?

Kdo ukáže cestu k němu?

Kdy se setká s kouzelníkem?

Jak jej najdu?

 

Stále v jeho srdci: „Čáry…!“,“Čáry..!“

Už nemůže ani jíst a ani spát,

všude se mu zdají kouzelníci se zámky,

a už vůbec nemůže být sám,

a společně by jim bylo tak dobře!...

 

Ale, aby se člověk stal kouzelníkem,

moudrým, hodným, milujícím, věrným,

musí umět dělat všechno,

co umí dělat kouzelník,

musí být, ve všem, jemu podobný,

ale pro toto se „Čáry, máry!“ již nehodí-

tomu se musí člověk naučit sám

 

Ale jak?,,,

 

Proto kouzelník nepozorovaně…opatrně,

pomalu…něžně…

„ čáry – máry…čáry – máry…

pomaloučku vede člověka

k velké staré knize kouzel,

Knize Zohar…

A v ní jsou odpovědi na všechno – všechno,

Celá cesta, jak vše vykonat,

aby bylo konečně dobře,

jak ještě musí být sám…

 

A člověk pospíchá ,rychle – rychle,

aby se dostal do zámku, setkat se s kouzelníkem,

setkat se s přítelem,

být vedle něj, říci mu: „No!...

Společně nám bude tak dobře,

vždyť je špatné být sám…“

 

Ale kolem zámku je vysoká zeď,

přísní strážci na ní,

čím výš šplhá člověk po zdi,

tím hruběji jej odstrkují,

tím bolestivěji padá,

zesláblý a vyprázdněný,

křičí na kouzelníka:

„Kde je tvá moudrost,

proč mě trápíš,

proč jsi mě zval k sobě,

protože je Ti samotnému špatně?

Proč jsi to tak udělal,

že je mi špatně bez Tebe?...“

 

A…najednou cítí: „Čáry, máry…“a znovu

se snaží vpřed, nahoru po zdi.

Obejít strážné, vylézt na zeď,

vtrhnout do uzavřeného  zámku,

najít svého kouzelníka.

 

Ze všech těch dopadů a neúspěchů,

získává sílu, houževnatost,

moudrost.

Najednou ze zklamání roste přání…

Učí se sám dělat všechny zázraky,

které vytváří kouzelník,

  

sám se naučit vytvářet to,

co mohl jen kouzelník!

 

Z hlubin neúspěchů, roste láska

a přeje si víc a jen jedno:

Být kouzelníkem, vidět jej,

odevzdat jemu vše a nic za to neprosit  

Vždyť jen tehdy Ti bude dobře,

a vůbec není možné být sám!...

 

A když už vůbec nemůžeš být bez něj,

otevírají se ty největší vrata,

ze zámku jemu naproti

spěchá kouzelník a říká:

„No! Kde jsi byl? Jdi ke mně! Jak nám bude nyní dobře.

Vždyť to oba víme, jak je smutné být sám!“

  

Od této chvíle byli vždy spolu,

věrní, nerozluční a milující se přátelé,

není nic vyššího a hlubšího, něž jejich pocity,

a láska naplňuje jejich srdce natolik,

že si již nikdo nevzpomene

na to, jak je smutné být sám!...

 

Pokud někdo cítí ve svém srdci

tiše-tiše „Čáry máry ,,,“

(Zaposlouchejte se každý pozorně)

To nejdůležitější v životě – setkání s kouzelníkem,

spojit se a sloučit se s ním.

Jen tehdy Vám bude dobře

a zatím je tak smutno a špatně…

Obraťte se k pomocníkům kouzelníka

                     My čekáme… 

               Vaši „Čáry – máry“…

      

↑ Nahoru

        

          

         KURZ KABALY OD 22.02.15

        

         

        

       

        

   

     

                  objednat zde

       

 -  F. KAFKA " PŘED ZÁKONEM" 

-  DĚTI INDIGO: NADÁNÍ NEBO POTRESTÁNÍ ?

-  ZMĚŇ OSUD

-  SEX, KTERÝ HLEDÁME

-  JAK SE NESTÁT RUKOJMÍM BANK

-  ČÍM LIDI PŘITAHUJE FAŠISMUS

-  KDY NÁS PŘESTANOU BAVIT PROPADY FONDOVÉHO TRHU…

-  ZLO NEEXISTUJE, PANE !

-  NESPORNÁ SPRÁVNOST PŘIRODY  

- CO SE STALO V PÁTEK PŘED 5769 LETY

KRIZE: BUDE TO ZAJÍMAVÉ

- KRIZE - PRO NAŠE BLAHO

- KONEC EPOCHY EGOIZMU

- BOŽSKÉ SPIKNUTI 

- GLOBÁLNÍ MODEL BUSINESSU

- POSÍLIT NAŠE DĚTI

- DROGY A SPOLEČNOST - KDO Z KOHO

NA PRAHU ZMĚN

- KRONIKA (NE) USKUTEČNĚNÉHO EXPERIMENTU

- KRIZE: CO DÁL?

- PŘÍČINA VŠECH UTRPENÍ

- K PROBLEMATICE ZDRAVÍ ČLOVÉKA

- NA PROTĚJŠÍ STRANĚ

- TECHNIKA ZÍSKÁVÁNÍ A ODEVZDÁVÁNÍ

- ODDĚLENĚ A SPOLU

BUDE LI TŘETÍ SVÉTOVÁ VÁLKA?

- NĚCO O ZÁHROBNÍM SVĚTE 

- SLABÉ POHLAVÍ A NEBO MYŠLENKY O OPRAVDOVÉM MUŽI  

- BOD ODPOČTU

- ČEMU A JAK UČIT DĚTI

- "VYŠŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ": JAK VYCHOVÁVAT ŠŤASTNÉ DĚTI?

- PROČ JE TOLIK UTRPENÍ?

- NENÍ TŘEBA JEŠTĚ JEDNOU OTEVÍRAT AMERIKU!

- JSME PŘIPRAVENI NA DRUHOU VLNU KRIZE? 

- OBCHOD BUDOUSNOSTI

- CO ZNAMENÁ PŘÍBĚH ADAMA A EVY V NAŠICH DOBÁCH

- ZA PRINCIPEM POTĚŠENÍ

Copyright © 2008 Kabbalah.cz
Developed by ILM Internet Solutions Prague