Inicializace menu Inicializace menu...

                                        Pochopení reality

Beseda vědce kabalisty Michaela Laitmana s vyučujícími Akademie kabaly                
                     Michailem Sanilevičem a Jevgenijem Litvarem
                                      26. června 2007

Obsah:

1. Náš svět – iluze
2. Správné pochopení obrazu světa
3. Proč by člověk měl poznávat realitu
4. Co znamená „vyšší“, „duchovní“?
5. Existuje-li čas?
6. Kdo je Bůh?
7. Mají-li andělé křídla?
8. O přemisťování v čase
9. Život po smrti
10. Kabala a UFO
11. Je-li cítění u samotné látky
12. Jak se vyhnout utrpení?
13. Písmena – jsou to vlastnosti?

Náš svět – iluze

J.Litvar: Dobrý den, vážení přátelé! Nacházíme se ve studiu s nejznámějším kabalistou současnosti, vědcem a profesorem Michaelem Laitmanem.
Tématem dnešní besedy bude „Pochopení reality“. S vědcem, kabalistou budou besedovat vyučující Mezinárodní akademie kabaly Michail Sanilevič a Jevgenij Litvar.

První otázka: Jakýkoliv věřící, ví, že náš svět – je světem iluzí. Oni to vědí, ale já tomu stejně nevěřím, nechápu jak to může být. Pomůže mi to kabala  pochopit?

M.Laitman: V mnoha kabalistických zdrojích se hovoří o problému pochopení reality, je to ve zdrojích, kterým je již několik tisíc let, v „Knize Zohar“ (byla napsána před 2000 lety ) a v dalších starodávných zdrojích jako jsou např. „Velký Midraš“ (před 3700 lety) a v dalších…

Kabala vždy hodnotila náš svět z „duchovního“ pohledu. To znamená , že kabalista je člověk, který se pozvedá na jinou úroveň, do jiné dimenze a odtud sleduje náš svět a ten svět, který se mu otevřel,  je jako jednotný celek. A z tohoto pohledu hodnotí celkově celou situaci i naše iluze.

Náš svět – je skutečně světem iluzí. Při nejmenším, ve vztahu ke každému žijícímu stvoření, vypadá různě. Právě proto má každý z nás iluzi existence nějakého určitého světa – svého světa.

Kdyby v nás byly jiné orgány cítěni, tak bychom viděli tento svět jinak. Pokud bychom viděli v infračervených, ultrafialových či rentgenových paprscích, vnímali bychom zvuk v jiné frekvenci, v jiných hmatových a čichových pocitech, to by náš svět, tj.veškerý jeho souhrn, by byl vnímán úplně jinak a zobrazoval by se jiný obraz. Víme, že pes vnímá svět dle pachu  a hadi ho vnímají dle teploty. Kdybychom byli zbaveni zrakových orgánů, prostřednictvím kterých se nám dostává devadesát procent informací, tak by jsme jej vnímali jinak, přizpůsobili bychom se světu, který nás obklopuje. Kdybych neviděl ty či oné předměty, existovali by pro mě jen díky hmatatelných pocitů a díky tomuto bych z toho vycházel při stavbě modelu světa ve svém nitru.

To znamená, že kdybych vyměnil pět našich orgánů cítění – zrak, sluch, hmat, čich a chuť – za jiné, v jiném rozsahu, tak bych přirozeně vnímal obraz světa  jinak. Pokud z tohoto vycházíme, chápeme, že svět – je subjektivně námi pociťovaná realita, která existuje v našem nitru. Kdybychom do nás doplnili další orgány pocitů, tak bychom získali doplňující obraz nepoznaného, pozměněného světa. Ale my si neumíme představit, co nám jmenovitě ještě chybí.

Kabalisté doplňují svých pět obvyklých orgánů pocitů ještě jedním, doplňujícím, který se nazývá „duše“. To není prostě jen doplňující orgán pocitů – tento pracuje na jiném principiálním základě – ne na získání, ale na odevzdání,tj. získávajíc vnější informaci, přirovnávající tomu, co se nachází vně jeho samotného. A tehdy pociťuje, skutečné, vlastním tělem nezkažené parametry – vycházející z vnějšího světa. Tímto se liší kabalistické pochopení skutečnosti od pochopení naší egoistické skutečnosti.

Altruistické vnímání nepobouří obraz světa, dodává pocit pochopení světa, takovým jaký je z pohledu nezaujatého pozorovatele. V tomto je hlavní přednost kabaly. Proto se  nazývá „věda kabala“ – věda o získání, věda o pochopení. Ovládnout tímto obrazem světa a vycházet již z něj, hledět na naše iluze a na všechny přeměny, které se s Vámi dějí – naše tělo umírá, získáváme jiné tělo, ve kterém existujeme, existujeme i mimo něj – toto může jen člověk , který pozoruje svět skutečně objektivně.

J.Litvar: Vzhledem k tomu, že představuji zájmy lidí, kteří se nikdy nezabývali kabalou, proto i moje otázky budou tomuto odpovídat. Musím říci, že jste mě nepřesvědčil. Jednoduše, já jsem nepochopil. Nerozumím, proč z toho co říkáte, se svět stává iluzí?

M.Laitman: Protože vnímáte  svět v jednom, určitém druhu. Zvířata  a další tvorové, kteří mají rozšířené orgány pocitů, pociťuji svět jinak, mají jinou obrazovost  světa. Pokud bychom svévolně měnili svoje orgány, tak bychom nepociťovali třetí obraz světa.

Otázka je o tom: je-li ještě vůbec něco, co existuje mimo nás, co každý z nás chápe jinak? A nebo vůbec nic již není a vše existuje uvnitř nás?

Do člověka zavádíme elektrody, přivádíme určité signály do mozkové kůry, do určitých míst mozku, vyobrazujeme v jeho představivosti jakékoliv obrazy a tyto jsou natolik skutečně, natolik reálné – dokonce reálnější než to, co vnímáme a pociťujeme ve svém obyčejném  stavu.

Ve spánku někdy vidíme tak otřesné obrazy, dění, panoramu událostí a někdy se z toho probouzíme a jsme ještě v šoku, co jsme prožili. A  možná i nyní – když  to byl sice jen sen a po probuzení se nám stále zdá, že existuje nadále – nacházíme se jako ve snu, jen se nemůžeme štípnout  a probudit se? Chápete?

Kde je důkaz toho, že se nacházíme v nějakém reálném objemu událostí života, že tento život je reálný a není to ten sen nebo není nám vnucený, za pomoci nějakých neviditelných elektrod , iluzorní obraz? Odkud můžete vše toto vědět?

J.Litvar: Není to jen předpoklad nereálného, možná iluzorního – je to předpoklad a není to fakt? Například, vidím zde skleničku, Míša vidí skleničku, Vy vidíte skleničku, vidím -  jak ji berete do ruky. Toto je pro mě realita.

M.Laitman: Realita – je jakýkoliv stav, který v daný moment prožívám. Pokud se nacházím ve spánku, ve snu, ale prožívám všechny stavy, vyvolávající se v mém nitru, je to realita? Ano nebo ne?
    
J.Litvar: Ovšem.

M.Laitman: Ovšemže realita – nacházím se v ní ve stavu,  když je tento,  ke mně reálný. Probudím se – jsem v jiném reálném stavu. Kabalisté hovoří takto, když vycházíme z tohoto světa do jiného, duchovního, zjistíme, že v tomto světě jsme byli jako ve snu.

J.Litvar: Proč?

M.Laitman: Protože měníme realitu.

J.Litvar: Existuje mnoho jiných realit?

M.Laitman: Ovšem. Ale pokaždé jde o náš poměr k realitě: to znamená, z pozice pozorovatele – tu měříme, dle Einsteina …

J.Litvar: Co to znamená?

M.Laitman: Vše relativně.

J.Litvar: Připusťme, že existuje hypnotizér, který mě zhypnotizuje  a já  vidím např.obraz,  jak jsem v džungli. A všichni kolem mě vidí, že se nacházím v tomto studiu… Je to  pro mě realita – co je to?

Správné vnímání obrazu světa

M.Laitman: Kabalisté, kteří pozorují z jiného světa náš stav, říkají: „Vy všichni spíte. Zdá se Vám, že se nacházíte v reálném světě, ale ve skutečnosti jste ve snu.“ Oni to můžou říkat,  protože pozorují ze strany naši „hypnózu“.

J.Litvar: To znamená, že se nacházíme ve vlastních pocitech, které ve mě vytváří realitu…

M.Laitman: Nyní se s Vámi nacházíme ve snu.

J.Litvar: To vypadá jako, že je  Míša  v jiné realitě?

M.Laitman: Ne, u nás s Vámi existují společné pocity. My všichni si představujeme, že skutečně  existujeme, žijeme, vyvíjíme se a to proto, že naše orgány pocitů jsou postaveny stejně.

Vše co je námi zapojeno do oblasti našeho světa, je jen odrazem našeho podvědomí. Jeli tomu tak ve skutečnosti? Vůči komu to je nebo není? Je nutné toto předem projednat a prozkoumat. Jestli je to ve vztahu k člověku,  říkáme ano, v poměru k němu – v poměru pozorovatele – pozorujíc právě tuto realitu. Ale když vystoupíme mimo tyto souřadnice, budeme pozorovat realitu jinou.

Je mnoho měřících jednotek  vesmíru,  které existují v různých stavech. Je možné, že tam neexistuje čas, nebo je to vyšší než čas (to znamená mimo něj). Nebo mohou být i jiné stavy, mimo pohyb. Tam existují úplně jiné parametry existence – není tam čas, ani místo, ani přemisťování, není horní – spodní  a dalších podobných parametrů určujících naše „já“,  naši existenci. Může to tam být absolutně jinak a my ani o tom nevíme. Ale kabalisté o tom hovoří,  proto, že zřetelně chápou jiné měření tohoto života, popisují jej, mluví o tom, že konkrétně tímto jiným měřením, které je pro nás připraveno, musíme projít. Je připravena absolutně jiná existence, ale je jednoduší, jako na jiné planetě. Musíme však do této existence dojít.

J.Litvar: A tato existence není iluzorní?

M.Laitman: Dnes je  poměrně iluzorní, Vy v ní nevěříte. A kabalisté došli k tomuto stavu, k této existenci a na základě poměru svého stávajícího stavu říkají, že naše existence je absolutně iluzorní, jako sen.
           
M.Sanilevič: A jsou ještě nějaké stavy mimo těch, které vnímají kabalisté?
            
M.Laitman: Mimo tyto stavy, které vnímají, nemohu nic říci. Vždyť  je člověk vnímá  ze svého nitra, ze svých nástrojů poznání, ze svých pocitů. Pokud se u něj objeví jiné, další pocity, tak nám může o nich vyprávět, ale  pokud se neobjeví, tak ne.

Přičemž  kabalisté, když toto pociťují, tak to chápou úplně přesně vědecky, za pomocí grafů, vzorců, s přesnými měřícími jednotkami…toto předávají jeden druhému  tak, aby ostatní mohli prodělat ty samé pohyby k tomuto jinému světu, vést z něj pozorování, popisovat svoje vidění (obrazy), shody mezi jejich výzkumy. To znamená, jako v běžné vědě našeho světa : mezi vědci existují vzájemné vztahy pro vývoj výzkumu. Ale to, co kabalisté pozorují , je též jen subjektivní ve vztahu vůči nim, a oni na toto upozorňuji.

A tak, jako ostatní vědy našeho světa, zkoumající naši iluzi nebo skutečnost, nebo iluzorní skutečnost (není důležité jak to budeme nazývat) i kabala zkoumá jiné měření, také ve vztahu k pozorovateli a ne jinak a  na toto upozorňuje. A proto se říká: „Člověk nemá více toho než chápe v svém nitru kelim, prostřednictvím svých nástrojů“. Zní to takto: „Ein le dajan ele ma se einav root“ – „Soudce nemá nic kromě toho, co vidí jeho oči“ – toto je nejsilnější, nejvěrohodnější pochopení.

M.Sanilevič: Ta realita, kterou kabalisti vnímají,  je pro všechny společná nebo je u každého vlastní?

M.Laitman: Ne, je společná.

M.Sanilevič: Stejně, jako v našem světě?

M.Laitman: Stejně tak jako v našem světě.  Existuje i u nás jednota dojmů i když je každý prožívá po svém , ale jednota existuje. Tak je i to u kabalistů.

J.Litvar: Všechna Východní učení, tvrdící, že náš svět je iluzorní se shodují s názory kabalistů. Ale při tom názor, který počítá s tím, že tento svět je iluzorní se nemusí plně shodovat s tím, jak to vidí kabalisté?

M.Laitman: O našem světě, dokonce i ve vědě, dnes vznikají velmi přesné představy, že tento svět je iluzorní. Co to znamená  iluzorní!? Závislý jen na našich orgánech citů a od toho, v jakém rozsahu, jakým způsobem  pracují.  Proto se mluví o iluzích. Ale to není iluze, to je absolutně subjektivní obraz, který si já sám v sobě  představuji. Mám jiný pohled, jiné oči, jiné uši, jiné pachové pocity atd. Pociťoval bych obraz: předmět, který dnes je poměrně tvrdý, ale mohl by vypadat plynným. Kdybych viděl náš svět a choval se k němu jako nějaké neutrony  nebo jako jiné částice, které pronikají všude, kdybych to pociťoval takto, to pronikám, hledím, procházím jako by skrz tuto látku…to by přirozeně cítění našeho, tohoto, světa by bylo jiné!

J.Litvar: To znamená, že bych prostě neviděl stůl?

M.Laitman: Ten byl pro mě průhledným, ovšem. A proč ne? V mých dnešních pocitech daná kombinace nějakých těch elementů představuje sebou daný tvrdý materiál, ale ve skutečnosti jsou jiné stavy v našem světě, pro které tato pevnost – není problém a ona se nepociťuje vůbec jako překážka. Pociťuji překážku při určitém tlaku. A toto se nazývá „taktilní pocit“ – objekt tlačí zpět na mě  a já z tohoto tlaku, z té reakce, vytvářím tento objekt ve svých pocitech: kdo je, co je, jaký je.

J.Litvar: Mě se zdá, že jsem začal chápat. Říkáte, že subjektivnost mého pochopení je závislá od toho, že jsem získal danou informaci, je to tak?

M.Laitman: Ovšem.

J.Litvar : To znamená, že Míša by mohl tuto informaci získat jinak?

M.Laitman: Ne, i Míša ji získal stejnou, protože u nás existují společné pocity, naše orgány pocitů jsou stavěny stejně.

J.Litvar: To je objektivní? Proto já, nebo a ještě 100 lidí…

M.Laitman: Pro koho objektivní? Ve vztahu k člověku v našem světě? Tento svět má již takový výraz v nitru člověka. Existuje- li vně, to nemůžu říci. Vnímá nějaké ty zvuky, nějaké obrazy, tyto si představuji v mém nitru, ne mimo. Například, vidím tento stůl a sklenici. Skutečně existuje ve skutečnosti nebo mimo mě? Já nevím, nemohu to říci. Mohu jen říci: ve mně se vyobrazují obrazy , které se mě vybavují zvenčí. Tak tato sklenice – má-li takový tvar mimo moje pocity? Ne, ona takový tvar nemá, ona se mi jen takto vyobrazuje. A jaká je ve skutečnosti?  Já  nemohu říci , jaká je ve skutečnosti – jen jako vnímající, z pozice pozorovatele.

K pochopení skutečnosti jsou čtyři přístupy, Newtonův přístup se zakládá na tom, že svět je mimo nás – takový, jak jej pociťujeme v sobě.

Existuje přístup, který vyvinul H.Eweret (Americký fyzik, první kdo navrhl využití v  mnoha světech interpretaci kvantové mechaniky), jehož podstatou je, že svět je takový, jak se nám představuje, ale závislý i na tom, jak do něj vlastní poruchy vnášíme. To znamená, že svět je někde uprostřed mezi pozorovatelem a obrazem, který pozoruje: nacházím se v určitém kontaktu se světem  a naše společné vlastnosti, nějaké ty dotyky s ním, mě vyobrazují  obraz.  Znamená to, že přece jen získávám obraz světa v závislosti na mých vlastnostech.

Proč je tomu tak? Protože dokonce v našem denním životě nějakým jevům věnuji pozornost a ostatním ne, něco vnímám, chápu, ale najednou to mizí z mého vědomí. To znamená, že existují věci, ale já jim nevěnuji pozornost nebo na ně  naopak koncentruji svoji pozornost. Nacházím se ve větším nebo menším kontaktu s objekty a v závislosti na tom se ve mně vyobrazují. Tj. ne všechen obraz světa, který existuje kolem mě, je mnou vnímaný. Možná  jsou v něm ještě jiné objekty, které já  nevnímám.

A je ještě další názor, který je již blízký kabale (existuje mezi nimi mnoho různých teorii) o tom, že vůbec nevnímáme všechno, co se nachází mimo nás. My vnímáme pouze  všechno to, co se  vytváří se uvnitř nás.

Tj., můžete to říci takto: mimo nás se nachází nějaký zdroj. Například, praštil jsem do stolu  a Vy jste uslyšeli zvuk. To znamená,  že byla vykonána nějaká činnost, která vytvořila nějakou vlnu. Tato vlna došla do Vašeho ucha , udeřila do bubínku, prošla všemi systémy – elektrickými, chemickými apod. a odrazila se ve Vašem mozku, který toto porovnal s jemu známými údaji a zjistil, že je to zvuk.  A o všem Vás informoval.

Co je společného mezi tím, co jste pocítili uvnitř sebe a vnějším zvukem? Uskutečnily se různé reakce: mechanický tlak od té vlny, následně elektrický jev, potom různé chemické reakce, které jsou spojené s Vašimi různými  vzpomínkami, zapamatováním atd. Co to má společného s tím, co proběhlo vně? Velmi,velmi málo. Proto se mluví o tom, co má společného pozorovatel s nějakým vnějším jevem.

A kabala hovoří o tom, že vůbec nic v tom společného není a nejsou ani vnější jevy, neboť vše se nachází uvnitř člověka. A vně nás nic není. Je to stálá síla, uvnitř které se nacházíme, a ve vztahu k této stálé síle, absolutní konstanty , uvnitř nás probíhají všemožné vnitřní jevy, která  v návaznosti s tou stálou sílou vytvářejí všemožné pocity.

To znamená, že já vnímám a pociťuji jen svoje vnitřní změny, svůj vnitřní vývoj ve vztahu k této stálé vnější síle. A tento obraz mých vnitřních změn se mě promítá jako obraz světa. Tak hovoří kabala a při tom to popisuje vědecky, matematicky a fyzikálně s grafy, které nás zvou  vstoupit do této reality. A pokud se začínáš tomuto věnovat, učit se, zkoumat a vcházet do těchto stavů, tak vidíš, že ve skutečnosti  to tak je.

A věda k tomu postupně přistupuje. Kdysi se spoléhalo na Newtona, potom na Einsteina ,H.Ewereta ,ale dnes již vědci začínají s tímto souhlasit nebo naslouchat. V krajní míře, to co říká kabala, bylo již popsáno před mnoha tisíci lety.

J.Litvar:  Z toho o čem jste tady mluvil vyplývá, že člověk si po dobu svého celého života myslí, že zkoumá to, co je mimo něj, ale ve skutečnosti zkoumá sám sebe?

M.Laitman: Absolutně přesně. Ano, zkoumáme jen sebe. Vše toto je jen aktem poznání sama sebe.
    
Proč by člověk měl poznávat realitu

M.Sanilevič: A proč by člověk  měl poznávat druhou realitu, která se nachází mimo něj? Co mu to přinese? Učí jej to životu?

M.Laitman: Přibližujeme se ke vchodu do této nové reality a musíme do ní vejít. Musíme jí pocítit. Musíme v ní existovat, protože existence v této vyšší vnější realitě je věčná a dokonalá. K tomu příroda tlačí člověka!

A nezáleží na tom, přejeme-li si to nebo ne.  Takto jsme prvopočátečně postaveni– musíme projít postupnou dokonalostí a dojít k pocítění této vnější reality, vejít do ní, existovat v ní. Veškerý tento obraz, který nyní existuje se postupně pozvedá , jako by se předobrazoval do obrazů a sil této vnější, vyšší reality.

M.Sanilevič: Další otázka je z Berlína: (myslím si, že jste na něj již částečně zodpovídal): „Jednou se zdál  zakladateli daosizmu Lao-Czy  sen, že je motýlek. Když se probudil, ztratil mnoho času na přemýšlení o tom, co vlastně je ve skutečnosti.:motýlek, který se mu zdá, že je Lao-Czy nebo je Lao- Czy, kterému se zdá, že je motýlek?“ Co mu napoví kabala?

M.Laitman: Kabala mu napoví: ještě jednou vejde do další reality. Nachází se v životě (je to, co jakoby nazýváme životem) a ve spánku nemůže oddělit jedno od druhého – takové jsou zářící dojmy. Mimochodem, ve spánku, ve snu mohou být zářivější dojmy než v životě – je to tak? A nebo to může být obráceně. To o ničem nehovoří. Když vcházíme do snu a nebo z něj vycházíme, tak to rozdělujeme:  toto je sen  a toto je život. Ale v principu jsou oba světy  iluzorní.

Kabala by ukázala Lao – Czy, co je jiný stav, ve kterém neexistuje ani sen a není ani takový stav, ve kterém existuje absolutně plný, absolutně nepřetržitý proud informací, nazývaný věčným a dokonalým životem, tedy  existenci (toto není život v našem ponětí).Hledíc ze které strany na dnešní stav, všechna neživá, rostlinná a živočišná příroda našeho světa i celý vesmír včetně člověka se představují ne víc než iluze, chuchvalce energie – nic víc.

Takže  Lao – Czy se zdál i sen i svěžest prostě jako iluze ve vztahu k tomu, co se v ní nachází.

M.Sanilevič: A lze se nacházet současně ve dvou světech – najednou v tomto světě i v tom?

M.Laitman: Do doby než kabalista neukončí celý vstup do toho Vyššího světa, do  následujícího měření, zůstává u něj cítění našeho světa. Jakmile však plně vstoupí do Vyšší reality, zůstává u něj cítění tohoto světa jen proto , že musí mít kontakt s ostatními lidmi. Ale v principu nemá zapotřebí se vracet ještě jednou do této iluze.

M.Sanilevič: Ale když tady žije, nachází se stále i v tomto světě? Nebo, připusťme, jak mohu v tomto světě vidět nebo nevidět, mohu slyšet nebo, když si zacpu nyní uši, mohu neslyšet. Tak i kabalista, který se nachází  v tomto světě s pěti orgány cítění, který se  nacházející v duchovním světě, může odtud někdy vypadnout?

M.Laitman: Někdy odtud vypadává, protože vše záleží na tom…(jak bych Vám to řekl normálně?), záleží to na tom, sdružuje-li v sobě svoje vnitřní napětí s Vyšším světem. Pro to, aby se člověk nacházel ve Vyšším měření je zapotřebí určité činnosti ze strany člověka. Například,  člověk je těžce nemocen a pokud ztratil vědomí, pokud nemá možnost sebe nějakým způsobem napnout a být v poměru k tomuto měření, pak z toho může vypadávat.

M.Sanilevič: Ví o tom, že vypadl? Uvědomuje si to?

M.Laitman: Ano. Znamená to, že kontakt s Vyšším světem již zůstává v člověku navždy. Nyní záleží jen na něm, nakolik tento kontakt dokáže obnovit.

Co znamená „vyšší“, „duchovní“ ?

M.Sanilevič: A proč zrovna  slovo „vyšší“?

M.Laitman: „Vyšší“ –  to proto, že odtud se náš stav pociťuje jako nižší, ohraničený, prozatímní. Duchovní stav je převládající a skutečně nejdokonalejší. Proto se nazývá „vyšší“. Tak je to zvykem v našem světě, zadávat takové vzájemné vztahy – „vyšší-nižší“.

M.Sanilevič: A proč se říká – „duchovní svět“?

M.Laitman: „“Duchovní“ – to,  protože nemá vztah k materiálním objektům  je prostě výš, mimo ně.

M.Sanilevič: A samotné slovo „duchovní“ je odkud? To je od kořeně „duch“?

M.Laitman: Kabala využívá slovo „ ruach“. Ale celkově, síla, která řídí náš svět se rozkládá na pět sil: nefeš, ruach, nešama, haja a echida. Celkově se to nazývá  „síla“ nebo „světlo“, „Vyšší světlo“. Ne světlo našeho světa, ale světlo Vyššího světla, to znamená úplně jiná frekvence , úplně jiné vlastnosti. Tak tedy světlo nebo „duchovní“  je jedno a totéž.

J.Litvar: Julius César byl významný , pokud se nemýlím,  mimo jiné tím, že mohl současně dělat pět věcí najednou. Může i kabalista rozumem našeho materiálního světa, řekněme, teď besedovat s námi a kabalistickým rozumem besedovat např. s Juliem Césarem?

M.Laitman: Stále! Protože to jsou  dvě rozdílné a spolu nespojené  jeho „Já“: živočišná – nižšího, našeho světa, a „duchovní“ – z duše Vyššího. Přirozeně se nachází v obou světech.

J.Litvar: A pokud rozum jednoho světa se zeptá rozumu druhého : „Kde je to zajímavější?“, tak kde?

M.Laitman: A co si myslíte, kde to může být zajímavější?  Není nic horšího než náš svět.

J.Litvar: Ale je tolik toho zajímavého

M.Laitman: Tak i dětem v mateřské školce je veselo s jejich hračkami. Ne, nic horšího než náš svět ve skutečnosti neexistuje.

J.Litvar: Ve všech smyslech?

M.Laitman: Absolutně.

J.Litvar: To znamená, úplně vážně, jakémukoliv člověku je zde hůř než tam?

M.Laitman: Jakémukoliv člověku. Protože v našem světě existujeme ve stálém útěku před strádáním. A jakákoliv jiskřička blaženosti je námi vnímána jako štěstí. Ale ono hned pohasíná a my musíme zase stíhat nějakou jinou iluzorní pohodu. A tato honička se u nás nazývá životem. Ve skutečnosti je to jen nepřetržitý pohyb v hledání nějakého toho naplnění. Takže jej nelze nazývat dobrým a  zajímavým. Ale,  když nemáte nic lepšího, tak Vás chápu.  Ale poradím Vám abyste zkusili něco jiného a potom uvidíte.

J.Litvar: Otázka z internetu:„Existují-li paralelní světy?“ – to je první část otázky. A druhá je adresována bezprostředně Vám: „Byl jste v těchto světech?“

M.Laitman: Nevím, co myslí  pojmem „paralelní světy“. Náš velký počet vyobrazení v jiných světech existuje. „Duchovních“ světů je celkem pět: Asija, Ecira, Brija, Acilut., Adam Kadmon a Olam Ein Sof jsou tak zvané našemu světu paralelní světy, ale oni jsou všechny „duchovní“. Našemu vesmíru nejsou jiné vesmíry podobné.

Nacházíme se na samé nejnižší úrovni, níž již nic není. Vše, co se nachází výš tohoto o jeden stupeň – to jsou duchovní světy. Celkem je tam 125 schodů (stupňů), které jsou rozdělené na pět světů.

J.Litvar: V 60 a 70 letech bylo hodně diskusí – „Je-li život na Marsu?“  Vy jste odpověděl, že ne?

M.Laitman: Mars – to není paralelní vesmír, to není paralelní svět.

Existuje-li čas ?

M.Sanilevič: Otázka: Jak a proč vzniká pocítění času?

M.Laitman: Pocítění času – to je čistě vnitřní subjektivní pocit. V souladu s ním pozorujeme náš svět, který se pohybuje a vidíme v něm zdůvodnitelné procesy, kde příčina vždy předchází způsobu, obyčejně v první řadě, důvodem pro následující způsob, atd. Je to pohyb, který se před Vámi  projevuje  v této posloupnosti a vytváří  u Vás pocit času.

Ale ve skutečnosti již věda, která  počínala Einsteinem a dalšími tvrdí, že čas jako takový není. Existují možnosti a nejen možnosti, když způsob předbíhá příčinu, tehdy tento je dřív než příčina, a život jde dál, čas utíká ne v jednom směru, ale úplně v jiném. Toto jsou závěry vědy. Kabala tvrdí : „Není vůbec pojem čas. On neexistuje“

J.Litvar: Ponětí anebo čas?

M.Laitman: Čas neexistuje. To znamená, že skutečný svět – „duchovní“ svět – to  není svět času, kategorii, sil, a času jako takového, v něm není. Nemůžeme si to představit, protože  u nás je vše determinované. Náš puls, náš život, vše, co vnímáme, se jako v počítači zaznamenává automaticky, dle času – kdy se to stalo. Zmáčkl si klávesu – zaznamenalo to,  kdy se to stalo.  Další činnost – další klávesa- zaznamenává se jeho čas. A cokoliv bys dělal (dostáváš a odesíláš zprávy), vše je zaznamenáno dle času, vnitřním systémem (hodinami) počítače a i my máme takovéto vnitřní hodiny.

Ve skutečnosti toto v „duchovním světě“ není. A věda to postupně vyjasňuje a souhlasí, jako i celkově se vším, co říká kabala. Zajímavé. „Kniha Stvoření“, která byla napsána ještě ve Starém Babylónu (představte si před čtyřmi a půl tisíce lety!) – hovoří o takových novějších představách a světových názorech, ke kterým věda přichází až dnes. Takže to o čem zde dnes hovoříme – je odtud.

J.Litvar: Pokud jsem Vás správně pochopil, pocit času vzniká v člověku na úkor změny stavu, vzniku nových stavů, oni  dávají jakoby nějaký vnitřní odpočet, pochopení času?

M.Laitman: Kdyby se nic neměnilo, tak by jsme čas necítili.

J.Litvar: A _Vy říkáte, že v „duchovním světě“ čas neexistuje. Nevyplývá z toho (zní to možná hloupě – to, co řeknu), že v duchovním existuje jen jeden stav?

M.Laitman: Ano. Absolutně správně. V „duchovním světě“  nemůže existovat množství stavů. Tyto by se kvalifikovaly ve vztahu jeden k druhému: lepší – špatnější. „Duchovní“ – to je absolutní.

J.Litvar: Ale Vy jste sám říkal, že existuje pět světů.

M.Laitman: Řeč je o postupném vzestupu do posledního světa. Ve skutečnosti „duchovní“ stav – to je poslední svět, ve kterém  se absolutně anuluje pochopení času a pochopení, který je zdůvodnitelný způsobem procesů.

J.Litvar: Člověk je hloupější , nebo co?

M.Laitman: Ne, on není hloupější, ale naopak se stává  absolutně neomezeným dle svého pochopení.

J.Litvar: A čas mizí jako nepotřebný?

M.Laitman: Vždyť čas – to je to, co omezuje a proto jsme hloupí! Naopak, bez času u nás mizí rámce, můžeme být skutečně těmi nejmoudřejšími, nejchápavějšími. Příčina způsobu se stlačuje, spojuje se do jednoho celku, chápeme celý objem „Vesmíru“.

J.Litvar: Lze říci, že pocítění času se mění v „duchovním“ podle toho, jak jej cítím nyní, až do konečného stavu, než toto cítění zmizí úplně? Mizí postupně? Nějaké to cítění času v „duchovních“ světech přece jen existuje?

M.Laitman: Ano, ono je jako příčina způsobu. Tehdy příčina a způsob se rozdělují mezi sebou, tak se mluví o čase: toto – na začátku, toto – následující etapa. A je možné, že v našem životě  tyto dvě události byly rozděleny desítkami let, vzhledem tomu, že se nic mezi nimi nestalo, tak jsou v „duchovním“ světě spojeny, blízko stojícími, společně jeden s druhým.

To znamená,  že „duchovní“ svět není postaven na „tik-tak“ jako hodiny nebo jako můj puls, moje srdce, on je postaven jen na „duchovní činnosti“. Důslednost „duchovní“ činnosti určuje „duchovní“ čas. To znamená, že není samotný pojem času jako takového,  že se točí Slunce a Země - mechanický čas. A časem v „duchovním“ se nazývá příčina – způsob vývoje člověka.

A kde je Bůh?

J.Litvar: Když říkáte „duchovní“. Nemáte na mysli nějaké anděly?

M.Laitman: Andělé – to jsou síly.

J.Litvar: Pro mě „duchovní „– to je jako varhanní hudba, baculatí andělé na modrém nebi.

M.Laitman: A co je v tom „duchovního“? Zajděte do jakéhokoliv chrámu: uvidíte tam všemožné výjevy. Proč by měly být „duchovní“? Ony jsou absolutně materiální. A jsou zpravidla vytvořeny z kvalitního a dobrého materiálu. Takže tam nic „duchovního“ není.

M.Sanilevič: A kde je v tomto obraze Bůh? Říkáme „čas, světy“…Je tam Bůh?

M.Laitman: A Bůh není. A vůbec, viděl jste Boha? Bůh není. Je společná síla přírody, která vše obklopuje a řídí vším. Můžete to nazvat Bohem, Stvořitelem – tak jak to charakterizuje kabala.

Stvořitel  to proto, že stvořil. Je to síla, která vytvořila vše. Ale takový Bůh, jakého ho  ztvárňuje náboženství – mění se ve vztahu k lidem, trestá, odměňuje, chová se hezky nebo špatně - takový On neexistuje, to jsou jen výmysly člověka.  Člověk si jako malé dítě pro sebe vymýšlí svět a přenáší na vyšší kategorie svoje pocity, svoje představy o životě. U starých Řeků se bohové ženili, byli nevěrní, zabíjeli se atd. Taková bohatá mytologie je hezká, ale vymyšlená. Pochopitelně, že to bylo vymyšleno člověkem z toho, co se mu zdá v tomto světě.

To samé je i u ostatních náboženství. Je to lidský výmysl a důmysl o  jakoby existujícím, které je někde daleko. Kdysi mysleli, že je to ve vesmíru, nyní  si to už  nemyslí. Možná někde, za nějakou galaxii? Kde si něco vyobrazují, ale to já si neumím představit. V jakém měření – o tom se nemluví. Kde?  Jaký Božský? Kde sedí? Dříve si mysleli: Země je placatá, možná je Bůh   z druhé strany. Dnes je vše kulaté, to znamená, že se nelze schovat. Jak si to člověk  představuje? Dle mého, on si ani nic nepředstavuje.

M.Sanilevič: Je to slepá příroda, ano? Můžeme to říci o Bohu?

M.Laitman: Stvořitel – to je příroda! Je to společný a neměnný zákon přírody! Zákon absolutního odevzdání a lásky.

M.Sanilevič: Cítící? On nás cítí?

M.Laitman: A toto my říci nemůžeme. Pokud hovoříš o tom, že On cítí, znamená to, že  Ho chápeš, zkoumáš Ho, přenášíš na Něho své pocity, říkáš, že  On to cítí.

M.Sanilevič: Lze jej zkoumat?

M.Laitman: Ovšemže! A právě toto jmenovitě  je i cílem a posláním člověka. „Poznej Stvořitele svého“ – je to přikázání. Tj., poznej Ho absolutně, prozkoumej Ho, buď takovým jako On. K tomuto musíme dojít – k té samotné Nejvyšší síle přírody. Musíme ji adoptovat do sebe, musíme se stát jí podobní, musíme žít, existovat na té úrovni, na které existuje ona.  Ale to je síla, je to vlastnost. Není to objekt.

Objekty v „duchovním“ vůbec nejsou, jak říkáte – andělé s křidýlky – to jsou síly. Nejsou materiální. Anděl – to je síla. Připusťme,  že síla přitažlivosti  je anděl. Jakákoliv síla se nazývá andělem. Proč? Proto, že je osobní z celkové síly, nazvané Stvořitel.

J.Litvar: Když se u mě změní úroveň pochopení reality, budu nad tímto světem.

M.Laitman: A tehdy uvidíte tyto síly!

Mají-li andělé křídla?

M.Sanilevič: A proč kreslí křidýlka? Skutečně, nepochopitelné.

M.Laitman: Ale, drazí moji. Když bylo zapotřebí rozšiřovat náboženství, tak začali od těch křidýlek – různé doplňky, háby a podobně – to je výmysl člověka.

J.Litvar: Bosh – veliký umělec, prostě nakreslil hromadu hříchů – zobrazené nestvůrami a netvory.

M.Laitman: Když si vezmete Bibli, ano a všechny staré knihy, to v nich se skutečně vypráví o andělech s křídly. Ale, co to znamená „andělé“? . Co to  znamená „křídla“? Mluvíme o „duchovním světě“ slovy ze slovníku našeho světa, ale to jsou  úplně jiné objekty, úplně jiné objemy, úplně jiná činnost. Společně se slovy si  zachováváme i pohled našeho světa, jen s nějakými dodatky. Existuje kotel, ve kterém se smaží hříšníci?


J.Litvar: Ano, ano, ano

M.Laitman: V jakém stavu se smaží? To se smaží jeho duše anebo kdo?

J.Litvar: Nemohu to říci.

M.Laitman: No, a kdo?  Tělo bylo zakopáno do země, tam se nesmaží. Můžete jej vykopat a podívat se. Co tam ještě může být? Co mají snídat ti nešťastní červi? Když ne tělo?

J.Litvar: Když se pozvedám Výš nad úroveň, vnímám stejně tuto úroveň, jako látku (materiál)? Je tento svět – jako materiál tohoto světa?  A je tento svět, ve kterém se nacházíme (Řekl jste svět „Asija“), nějaká látka světa Asija?

M.Laitman: Co znamená „látka světa Asija“?

J.Litvar: To já nevím.

M.Laitman: Vlastnosti! Mimo našeho pocitu látky, všechno ostatní  jsou vlastnosti síly, nic víc.

Na toto pochopení si musíme zvykat, postupně do něj pronikáme, zpracujeme stávající informaci a doplníme ji  novou. To není jednoduché. Pomatuji si, jak jsme studovali v institutu teorii relativity.  Při jejím studiu vznikaly u každého problémy: musíme se adaptovat, například v přemisťování se mimo čas, úplně v jiných parametrech. I u studentů vzniká nějaká vnitřní revoluce. Po sedmi až osmi měsících studia teorie relativity  v Tobě začínají adaptovat tuto látku, následně, jako „trhnutím“, si na to zvykáš. O čem je řeč? Jak se k tomuto zachovat, to je jako se  trochu  pozvednout nad pozemský rámec, na tu úroveň o které mluví Einstein a potom i H.Everet atd.

A zde hovoříme ještě na větší absurdní úrovni, vzdálené od našeho pozemského pochopení. Proto se požaduje několik dobrých měsíců na to, aby jste začali přemýšlet v těchto podmínkách, těmi slovními obrazy, o kterých hovoří kabalisté! Nic nenaděláš. Vyžaduje to čas na adaptaci. Náš mozek je toho schopen, ale je nutný jeho postupný-postupný vývoj.

J.Litvar: Kabalisté vyjadřovali své myšlenky teorie a vědomosti takovým popleteným jazykem úmyslně, aby zmátli lidi? Je to úplně nepochopitelné proč psát „křídla“ když tam nejsou?

M.Laitman: A jak můžete vysvětlit člověku našeho světa, co probíhá v jiném měření, které on nepociťuje? Tak např.. Vy jste pobýval  v „jiném měření“, vrátil jste se odtud a chcete mi to vyprávět. Vypravujte, poslouchám Vás! No, zkuste to, představte si něco. Jste povinen to člověku říci: - Ty víš, co jsem tam zažil?! Je to podobné sklenici, podobné zdi, podobné domu, podobné mně, podobné Tobě – čemu je to podobné?

M.Sanilevič: A proč to takto nenapíší?

M.Laitman: Ale oni to udělali! Oni to napsali.

M.Sanilevič: Oni napíšou:“ Podobně křídlům, ale křídla to nejsou“.

M.Laitman: Moment! Vyobrazují události, které jakoby probíhají v našem světě, mající na mysli činnost probíhající v „duchovním světě“. A jak to mají jinak napsat? Copak píší o tom, jak a co dělají lidé v našem světě – rodili, bojovali atd.? Oni o tom nepíšou? Pro se tyto knihy nazývají svatými, zvláštními?

Existuje věda kabala, ale číst ji může jen člověk, který vstupuje do „Vyššího světa“. Proto jsou tam popisovány síly, jejich číselník, jejich návaznost, ale bez upomínání látky – jen síly a jejich součinnost. Ale Ty to chápeš jako nějakou vědu –matematiku, fyziku – vzorce, grafy, součinnost sil. A Tobě to nic neříká proto, že nepociťuješ v sobě tyto síly, Ty je nevidíš.

Je takový jazyk – nazývá se jazykem kabaly, tímto jsou napsány kabalistické knihy, ale číst je může jen člověk, který se již nachází na určité úrovni. Při čtení těchto knih, vidí ten obraz a osvojuje si jej. Pro něj je kniha instruktáží při orientaci v nějakém místě, on vidí a přesně realizuje potřebnou činnost.

Ale když se člověk nenachází v „duchovním světě“, tak popisování tohoto světa je skutečně jen prostřednictvím pozemských obrazů. Takto byla vytvořena Bible a ostatní knihy, které jakoby vyprávějí o našem pozemském životě. A anděl přiletěl k Abrahamovi a začal si s ním povídat a ještě něco tam proběhlo.

Ale jinak to vyprávět nejde. Co je to za sílu v „duchovním světě“, která se nazývá „Abraham“? Jaký anděl, jaká síla působí na tuto sílu? A co se mezi nimi děje? Mluvíme jen o „duchovních“ kategoriích.

J.Litvar: Ale  Abraham byl přece v našem světě?

M.Laitman: To není důležité zda byl v našem světě. Kabala nehovoří o historii. Co je nám do nějakého beduína, který někde tamhle pásl svůj dobytek?

J.Litvar: Ale k němu anděl přilétal – k tomu, co byl v „tom světě“?

M.Laitman: Ne.

J.Litvar: A proč je tedy pochován jako největší praotec?

M.Laitman: Ano, ale anděl  nepřilétal do tohoto světa! Anděl přilétal, tj.zapůsobil na Abrahama „duchovního“ a ne na toho co žil ve stanu, ne na jeho tělo. Vletěl do stanu, chápeš-li, a nad ním, dá-li se to tak říci, zakroužil, ano? Takto nám vykreslili tento obraz ze středověku.

J.Litvar: Ano, dětská Bible – velmi sympatická, hezky ji malíři ilustrovali.

M.Laitman: Představujete si co nabízíte dětem! Jak je matete na celý život!  A proto zůstávají z generace po generaci takto zmatené.

J.Litvar: Znamená to, že v těchto svatých knihách je popsáno absolutně něco jiného, než čteme. To znamená, že nebylo žádné vyhnání Židů z Egypta? A na hoře Sinaj nikdo nezískal Tóru?

M.Laitman: Všechno to bylo. Ale kabalisté o tomto nepíší.

J.Litvar: Vypadá to, že Pět knih Mojžíše je o něčem jiném?

M.Laitman: Absolutně o něčem jiném. Kabalisté nehovoří o událostech našeho světa, ale o tom, co  si při tom  dělo v „duchovním světě“.

J.Litvar: Ale v našem světě chodil někdo čtyřicet let po poušti?

M.Laitman: Ano, ovšem, ale řeč není o tomto. Jinak, proč by to sdělovat? Co je na tom zajímavé? Copak jiné národy neprožili něco podobného? Jenom Židům  bylo zapotřebí to o sobě napsat, rozšířit, prodat?

J.Litvar: No, nebyl to špatný obchod. Je zde otázka z Německa: A není smutno jen tak – „bez času, bez prostranství“? Zde můžeme, alespoň odejít na Havaj a co Vy?

M.Laitman: Nemusíme nikam odcházet. V „duchovním světě“ je člověk všemohoucí, nachází se v objemu, ve kterém jej nic neomezuje. To není jako odjet na Havaj, aby se snad ještě něčím naplnit.

„Duchovní svět“ – je světem dokonalým, v něm neexistuje stav prázdnoty a potom malého naplnění a znovu prázdnota a znovu naplnění. Celý náš nešťastný život je postaven na těchto přechodech a skládá se z nepřetržité honby za drobnými jiskřičkami blaženosti. V „duchovním“ tento stav není. Je stálý a přímý, nekonečně naplňující se světlo.

M.Litvar: Vypadá to, že jestli jsem v „duchovním světě“  vypil sklenici vody, to znamená, že získávám tento pocit navěky?

M.Laitman: Ano. Pokaždé doplňujete k němu další pocity, pozvedáte se a tímto způsobem se rozšiřujete.

J.Litvar: To znamená, že pokud jsem v „duchovním světě“ chtěl jsem pít, tak si někde, pomyslně uvnitř sebe, vezmu tuto vodu? A kde to ve mně je, musím to prostě najít?

M. Laitman: Ano.

J.Litvar: Nemusím běhat za sklenicí studené vody?

M.Laitman: Pohyb neexistuje. Pokud u Vás vzniká přání, tak se ihned naplňuje společně se vzniklým přáním. Neexistují stavy, že si něco přejete a potom naplňujete.

J.Litvar: A  není tam  45 stupňů horka jako zde?

M.Laitman: Stav absolutního komfortu a harmonie.


O přemisťování v čase

M.Sanilevič: Otázka o přemisťování v čase: Dosáhneme někdy takového stavu, že se naše tělo může přemisťovat v čase, tak  jak se to zobrazuje ve filmech?

M.Laitman: Můžeme si u sebe vytvořit takovou iluzi, jako i iluzi celého světa. Není žádný problém. A co dál? Co to je současnost, minulost a budoucnost? Jsou to ty obrazy, které jsou v nás založeny, jen se vyvíjí v naší obraznosti dle nějaké osy času.

Například, dívám se na film a vidím jednotlivé obrázky na začátku, uprostřed a na konci. Přede mnou probíhají záběry od začátku a já se mohu rychle podívat, co je uprostřed a co je u konce  A potom se vrátím na začátek. Uvnitř v nás tento film existuje a odvíjí se postupně.

Ptáte se: a mohu jej přemotat nazpátek? Není problém, protože to v nás již existuje. A kolem nás není nic, vše se odehrává uvnitř. Jinými slovy, celý tento film – je uvnitř nás. A video, který nám  promítá tento film, je uvnitř nás. Nic nebrání tomu přeskočit ze začátku na konec, potom na prostřed – vše toto je možné.

M.Sanilevič: A jak to udělat?

M.Laitman: A proč?

M.Sanilevič: Je zajímavé co tam bylo před 200 lety?

M.Laitman: To není problém, v člověku je možné vyvolat všechno. Ovšemže všechny tyto informační záznamy se nacházejí uložené pod zvláštním tajným kódem, jako skrytá paměť v počítači, protože je můžeš adoptovat v souvislosti s Tvým „duchovním“ vývojem.

Náš svět je jakousi „větrací místností“,  ve které člověk postupně dosahuje zklamání ze své existence v tomto objemu a dle nutnosti přichází k přání vstoupit do dalšího objemu. Další objem – to je „duchovní“ měření. A proto v něm jen tak nedovolují si hrát s časem. Protože v tomto případě neplníme program tvoření – dosáhnutí úrovně Stvořitele, stát se rovným Vyšší síle!

J.Litvar: Jak jste vyprávěl o tom filmu, o tom, že se můžeme snadno dostat i do minulosti  i do budoucnosti i kamkoliv! Myslím si, že bychom za tyto požitky zaplatili neuvěřitelné peníze! Za to potěšení, například na 15 minut se ocitnout ve Starém Římě v Coloseu, podívat se na gladiátory, říci římskému císaři:“Slyšíš, Nerrone, příteli…“

M.Laitman: Ne, neuvažuješ správně. Můžeš se podívat na film, ale nemůžeš do něj zasahovat. Protože jsi v té době byl v jiných kolobězích, ne dnešní současné.

J.Litvar: A mohu jako divák tento film sledovat?

M.Laitman: Můžeš se přemístit vpřed anebo zpět, ale odpovídajícímu tomu stavu, ve kterém existuješ.

J.Litvar: To znamená tím, čím jsem byl tam v tu dobu?

M.Laitman: Nebo budeš. Ovšemže.

J.Litvar: Znamená to, že bych mohl Nerronovi čistit boty a nic víc? Dostal bych se do tohoto samého stavu, ano?

M.Laitman: Ještě horšího.

J.Litvar: Ale já jsem měl na mysli něco jiného. Mě se to tak líbilo, jak o tom mluvíte – pro nás jsou to dnes  neuskutečnitelné sladké sny.

M.Laitman: Proč? Osobně nevidím v tom nic hezkého v celé naší lidské historii, aby bylo možné cestovat zpátky. Co si chceš vybrat? Svůj stav? Ukážou Ti Tvůj stav před 200 – 300 lety, čím jsi byl a jak si to pociťoval. Umíš si představit, jaké by to bylo?

Vnímáš tento svět ze sebe,uvnitř Tebe se točí filmový pás, celá iluze je uvnitř Tebe. Nedoporučoval bych se vracet zpět. Ale kupředu – zde se nacházíš ve svobodě vůle.

To znamená, že záběry jsou předem určeny, ale jakým v nich budeš – to není zadané. Záleží to na Tobě. Takže, budoucnost je stejně otazník. Zůstává  Tvoje určitá role, ale jak ji budeš hrát  záleží na Tobě.

J.Litvar:  Všechny tyto nevídané, klamné a iluzorní požitky se Vám představují jako nějaké směšně nepatrné. A Vy v „duchovním“ pociťujete něco obrovského…

M.Laitman: Ovšem, nemá žádný smysl řešit náš svět. S výjimkou jednoho – pomoc i ostatním, rychle vstoupit do tohoto měření, protože toto je program přírody.

J.Litvar: Ale vstoupit musíme všichni?

M.Laitman: Absolutně všichni. I v naší době.

J.Litvar: I nějaký divoch, který nyní jí někde banán, ten taky?

M.Laitman: Ovšemže. Dokonce více než nějaký z kmene. A ty iluze, které pozorujeme – neživá, rostlinná, živočišní příroda – tyto s námi společně vstupují na „duchovní úroveň“.

J.Litvar: Co – figurky, tavičky, kamínky?

M.Laitman: Všechno: Nic v tomto objemu, co chápeme jako náš svět, nezůstává.

J.Litvar: Znamená to, že planeta mizí?

M.Laitman: Iluze celého tohoto světa mizí.

M.Sanilevič: Pro toho kdo vystoupil nebo u všech?

M.Laitman: Ten kdo vystoupil, pozoruje ze strany. Až  když lidstvo realizuje svoje poslání a všechny duše se pozvednou na úroveň „duchovního“ světa, tak potřeba v tomto světě – na nejnižším materiálním pochopení – mizí. A tyto duše již sebe pociťují jen v „duchovním“ měřítku.

Život po smrti

J.Litvar: Kabalista, který se  nachází v našem světě, v našem těle vnímá hned dva světy. Co se děje s kabalistou, když umírá? Jak chápe tento svět?

M.Laitman: Vnímá tento svět z „duchovního“ světa.

J.Litvar: Duší?

M.Laitman: Ovšemže.

J.Litvar: Ale on ji stejně vidí, pociťuje?

M.Laitman: Přes duši, jako i dřív. Ale dřív cítil náš svět i přes duši i prostřednictvím fyzického těla. Pokud tělo fyzicky umírá, tak jej pociťuje jen prostřednictvím duše.

J.Litvar: Baal Sulam nás nyní vidí?

M.Laitman: Já nevím, co tím myslíš „vidí“ a co nazýváš Baal Sulam?  Proto, pokud „Baal Sulam“ je něco, co má lidský vzhled a je podobný Tobě to znamená chápe, vidí, slyší, cítí a tak dále – tak už  tyto orgány pocitů nemá. Má pouze a jenom „duchovní“orgány pocitů. Jak se nazývají? Keter, Chohma, Bina, Zair Anpin, Malchut.

J.Litvar: Také pět, jako u nás?

M.Laitman: Ano.

J.Litvar: Když říkáte: Ano, vidí náš svět, co tím myslíte?

M.Laitman: Pociťuje se jen jediný objem Vesmíru. Žádné rozdělení není, vidíme to ve svém nitru, nějakou malou buňkou, proto jsou naše orány pocitů vyvinuty jen v takovém to objemu. A pokud je roztrhneme dál, tak budeme pociťovat zbytek dílu Vesmíru, a „Vyšší svět“  a bude pro nás průchozí, jednotný.


M.Sanilevič: Další otázka: A k čemu spěje systém – k chaosu nebo k rovnováze?

M.Laitman: Systém se snaží k otevření jediné a absolutní harmonie. Je to tak, že není chaos ani rovnováha v našich ponětích.

Co říci k „ rovnováze“?  Pozorujeme ji dokonce i v našem světě. Všechny problémy, které pociťujeme  a vše co vzniká kolem nás a uvnitř nás – i když se zdá snaha k chaosu, je to ale jen pohyb přes chaos – k harmonii. Donutit člověka uvidět náš svět jako absolutní chaos, donutit  jej objevit tento chaos v sobě, donutit člověka pochopit, co vše závisí od něj samotného  - to znamená donutit jej vytvořit v sobě absolutní harmonii. A tímto způsobem pocítit vnější svět, věčný a dokonalý.

J.Litvar: Akademik Vernadskij psal, že existuje nějaké informační pole Země. Existuje skutečně?

M.Laitman: Ano, ovšem. Hovoříme jen o polích a o silách.

Kabala a UFO

M.Sanilevič: Další otázka:  Existuje život na jiných planetách, galaxiích? Jak se kabala staví k UFO?

M.Laitman: Ve vesmíru docela dobře může existovat rostlinný život i živočišný, který je postaven na jiných, ale ne na našich základech. Jen lidský život nikde jinde neexistuje.

Co to znamená člověk?

Člověk – to je taky živočich. V souladu s dnešními  vědeckými výzkumy se k člověku můžeme chovat jako k vyvinutému živočichovi, a nic jiného. Ale přece jenom se něčím liší od živočichů. On není lepší než  živočich, připusťme, že má možná jiné vlastnosti jako svobodu a vůli. Ale to jsou jen iluze. V člověku se ovšem nachází „duchovní složka“, existuje u něho možnost vystoupit do „duchovního prostranství“ – a tím se liší od živočichů.

Člověk nikde jinde již není, jen na Zemi. Žádné UFO neexistuje. Všechno to není nic víc než výmysl a iluze člověka, který si ho vymyslel kvůli zveličování svého života a pro odpovědi na své otázky.

M.Sanilevič: Ale existují důkazy: že je viděli a natáčeli …

M.Laitman: To nejsou důkazy, to vše nevychází za rámec iluzí našeho pochopení. Ale mnozí lidé se o UFO zajímají, je jim to příjemné, věnují tomu volný čas, tak proč by ne? Pokud se nezjistí chyba.

J.Litvar: Malá změna pochopení tohoto světa, řekněme, jedním nebo více lidmi, může změnit náš svět? Například začnou mizet emoce?

M.Laitman: Pokud tento svět chápu jinak, než Vy,  tak to JÁ ho chápu jinak.

J.Litvar: To znamená, že se mění pro Vás?

M.Laitman:  Pro mě se svět mění.  Jakým způsobem mohu zapůsobit na Vaše pochopení světa? Jen z vnějšku.  Pokud budete chtít, mohu Vám předat nějaké návyky a vědu kabalu, můžete se postupně začít uvnitř sebe připravovat k zhlédnutí „Vyššího světa“. Ale Vy sám a ne já. Já Vás k tomu jen připravuji.

J.Litvar: To znamená, že kabalisté na úkor toho, že se pohybují a mění se, nemohou změnit celý náš svět, mohou jen pomoc každému měnit svůj svět?

M.Laitman: Nemohu pracovat místo Vás.  Věnují se rozšiřováním vědomostí a v tom je jejich úkol. Zjevně nebo skrytě připravují tyto vědomosti pro lidstvo.

Existuje-li pocítění u samotné látky (materiálu)?

M.Sanilevič: Další otázka: Existuje-li pocítění u samotné látky?

M.Laitman: Dobrá otázka. Veškerá látka je přáním získáním požitku. Proč se pohybují atomy, proč se přitahují a odtahují elementární buňky? Proč kmitají? Co se s nimi děje? Probíhá v nich vybuzení přání a látka sama realizuje toto přání – nebo se pohybuje a vzájemně působí s jinou látkou, atd. – proto, aby docílil splnění přání na neživé, rostlinné, živočišné i lidské úrovni.

Veškerá látka – to je vnější obláček vnitřního přání – přání požitku. Může být malé a skládat se z jediného přání – prostě zachovat si svoji formu.

J.Litvar: To znamená neživé?

M.Laitman: Ano, ale může být i velkým,  když se začíná rozvíjet – rostlinným, ještě větším  - živočišným a ještě větším – lidským. Ale to je přání požitku. Nic jiného vůbec není.

Veškerá látka se staví na tomto přání.. Nepociťujeme samotná přání požitků, vidíme jenom samotnou látku – projevení této síly, nasměrovanou na získání požitku. A pocítění látky – to je iluze. Žádná látka není. Právě přání se mě vyobrazují jako látka – její neživá, rostlinná,živočišná,lidská úroveň s všemožnými měnitelnými druhy,jakostí, kvality atd. A to jsou všechny – jen různorodé míry přání požitku.

J.Litvar: Chcete říci, že všechno, co nás obklopuje – jsou přání?  Tyto knihy, tento stůl –to jsou přání? Květiny, motýli…

M.Laitman: Ano. I Vy – jste přání.

J.Litvar: A lidé? Já a Míša – to je též přání?

M.Laitman: Ano. I naše myšlenky i naše cítění – to vše  jsou přání.

J.Litvar: Ve skutečnosti to znamená , že vidím nějaké to přání, které vypadá jako Míša, ale jinak jej nemohu vidět?

M.Laitman: Ano. Subjektivně. Vy jej vidíte tak, jak si přejete, jak umíte.

J.Litvar: To znamená, vidím jeho tělo a nevidím podstatu. Kdybych viděl podstatu, tak bych viděl přání, nyní vidím jen tělo?

M.Laitman: Ano, tímto se liší „duchovní“ svět od toho našeho.

M.Sanilevič: A kdy se poprvé objevila látka?

M.Laitman: Tehdy, když se objevil člověk, který ji pociťuje.

M.Sanilevič: Vypadá to tak, že  předtím látka nebyla.  Ale všechny učebnice říkají: materiální svět existuje miliardy let, člověk se objevil před několika desítkami tisíci roky.

My se  takto vyjadřujeme a  píšeme učebnice, protože tímto způsobem chápeme svět. A jak jinak lze mluvit o látce, která existovala v tom druhu, ve které ji nyní pozorujeme, když nebyl pozorovatel?

J.Litvar: Já tomu moc nerozumím.

M.Laitman: Připusťme, že před 50 tisíci lety  ještě neexistoval člověk, nebylo toho kdo by to pociťoval. A pokud se toto netýká pozorovatele, existuje náš svět?

J.Litvar: No, asi ne.

M.Laitman:  O čem tedy  můžeme psát?  Knihy jsou o tom, co, jakoby existovalo před 50 tisíci lety, v souladu s našimi představami, našimi pocity, našimi možnostmi popisovat.

M.Sanilevič: Ale přece nacházejí kosti a jsou i jiné důkazy.

M.Laitman: Tímto způsobem chápeme svět, právě takto se projevuje ve vztahu k nám.

J.Litvar: Znamená to, že svět nevznikal od nějakého toho výbuchu, ale vznikl v momentě, když jsem jej začal pociťovat a přitom takovým, jak jsem ho už viděl?

M.Laitman: Tento svět vůbec neexistuje. Jak jej popíšeš, takovým bude i existovat. To je vše.

M.Sanilevič: A co dinosauři?

M.Laitman: Vše, cokoliv. Všechno je ve vztahu k pozorovateli. Ale můžeme sestoupit na druhou úroveň – ne s pohledu kabaly, tj. pohledu na náš svět z „Vyššího světa“ a pochopení absolutní reality. A mluvit o tom, jak jej člověk popisuje ve svých pocitech.

Když začínám zkoumat tento svět ve svých pocitech, dozvídám se, že se před 15 miliardy lety jako výsledek výbuchu objevil Vesmír: před pěti miliardy lety – Sluneční soustava, Země, před 100 milióny lety – dinosauři , mínus 50 tisíc let – člověk a tak dál. To znamená, že hovořím o svých pocitech, o měření vůči sobě, vůči svým orgánům pocitu.

J.Litvar: O tom, jak přečítám tyto přání?

M.Laitman: Ano.

J.Litvar: Nyní, proto, abych uviděl, že jsem ve skutečnosti těchto 50 tisíc let přečítal jenom přání, musím se povznést nad tento svět s vlastnostmi kabalisty a uvidět, že jsem četl jenom samá přání?

M.Laitman: Ano. A tehdy budete chápat úplně jinak. A co je zajímavé: ve skutečnosti nevznikne žádný rozpor,  protože dokonce i současné vědy našeho světa si začínají uvědomovat, že vše je subjektivní – existující jen vůči pozorovateli. Velmi velký převratný objev uskutečnil Einstein a za nim – H. Everet a k tomuto teprve v naší době vědci těsněji přistupují.

Ano, a nejen vědci. Podívejte se na filmy, které se objevují  o pochopení reality, například „Matrix“ a  jim podobné. Hovoří se o existenci jiného měření – ve kterých existujeme paralelně, současně  nebo dokonale v jiném druhu, než v našem světě – spojené nebo i nespojené jeden s druhým atd. To znamená, že u člověka vznikají dost přesné představy o těchto možnostech. Vidíte, k čemu přistupujeme?

J.Litvar:  Nám se zdá, že fantasti  píšou o nějakých absolutně nereálních věcech. Ale tímto zobrazují touhu člověka k poznání, zatím ještě jen pozemským způsobem. A mnohé  z toho o čem píší se již uskutečňuje…

M.Laitman: Ano. Ale není zapotřebí být kabalistou, abych v našem světě předem předpověděl události, které v něm vzniknou. Je to projev určitých vlastností u lidí, kteří nemají žádný vztah ke kabale. Vzpomeňte si  například na Messinga.

J.Litvar: A odkud snímal  tuto informaci?

M.Laitman: Prostě v něm tato informace žila. Když ji bylo nutné snímat, tak ji snímal. Protože, ona existuje a existuje i začátek i konec, vzpomeňte si na příklad o filmu.

J.Litvar: Znamená to, že kabalista je schopen snímat?

M.Laitman: Kabalista může snímat hůře než tento Messing, protože kabalista má co dočinění se silami a nezabývá se takovými vlastnostmi na úrovni našeho světa.

J.Litvar: Nezabývá se, protože by se mu to zdálo neslušné…?

M.Laitman: A jaký je rozdíl, v tomto není realizace člověka.

J.Litvar: To znamená, že úkoly, které stojí před kabalisty, jsou více důležitější?

M.Laitman: Ovšemže. Co je důležitější – pozvednout se do „Vyššího světa“ nebo vědět, co se s kým stane?

J.Litvar: Pod tramvaj se mi taky nechce…

M.Laitman: Ale to nic nezmění. Pomatujete si- „Anička už vylila olej“? (Mistr a Markétka- Michael Bulgakov) No a kdo to může změnit?

J.Litvar: Já jsem to pochopil tak, že Voland, co seděl na lavičce.

M.Laitman: To jenom v románu. A ve skutečnosti – ne dle autora

J.Litvar: Voland prostě snímal informaci?

M.Laitman: Snímat informaci mohl ten samý Messing: předpověděl svoji smrt a mnoho dalšího. To mohl udělat, ale  nemohl to změnit.

J.Litvar: A kabalista může?

M.Laitman: Kabalista může působit na ostatní lidi, v krajní míře se  pokusit zapůsobit, aby změnili svou budoucnost ze špatného na dobré.

J.Litvar: To znamená, že zemětřesení, které muže vzniknou někde za pět let, se lze vyhnout cestou nějaké činnosti, o které mluví kabalisté?

Jak se vyhnout utrpení

M.Laitman: Lidé dojdou k takovému souladu s přírodou, že toto zemětřesení nebude, ale budou jej muset přežít uvnitř sebe.


J.Litvar: To samé zemětřesení?

M.Laitman: Jako určitý vnitřní otřes při vzestupu na další „duchovní úroveň“. Tehdy nebude vnější.

J.Litvar: Je to bolestivé – takové vnitřní zemětřesení?

M.Laitman: Ne-ne, ale musí se napravit na úrovni těchto strádání. Musí uvnitř sebe adaptovat tyto otřesy v kladném směru změn.

M.Sanilevič: Baal Sulam píše o třetí a čtvrté světové válce. To znamená, že můžou vzniknout i v našem materiálním světě?

M.Laitman: Všichni prorokové, včetně Baal Sulama, který byl též na úrovni proroka (prorok – kabalista, který dosáhnul určité úrovně v „duchovních světech“) – oni všichni  upozorňovali na to – co se může stát, ale mluvili ohledně lidí. To znamená, že je v našich silách převzít tyto události na sebe- ohromné bolesti, strádání, neštěstí  a napravit se takovým způsobem, aby probíhaly ne v našem fyzickém světě během mnoha let, ale v našem nitru. Připusťme, že když se malé dítě nechce učit:  nutí ho a  bijí jej. A ono si to úporně nepřeje. A pokud se, přece jen, napraví, tak tímto ruší celé to dlouhé pořadí trestů a všechno pokračuje dobře. To znamená, že výsledně nad působením rákosky musí  chtít  vypracovat si v sobě přání- učit se. Donutit je vybrat si v sobě správné řešení a chtít se vyvíjet bez rákosky – to je to, co se snažíme vykonat, když rozšiřujeme kabalu.

J.Litvar: Tedy otázka: Vypadá to, že řetězec, podmíněně nazýván osudem, je předurčen. Lze jim projít buď pod rákoskou nebo samostatně?


M.Laitman: Toto jsou  dvě cesty, které ve skutečnosti existují v přírodě. Kabala nabízí správnou cestu, bezbolestnou, spojenou s  nejmenšími ztrátami.

M.Sanilevič: Když si vezmu ten film a dívám se do budoucnosti: třetí, čtvrtá světová válka, je to tak?

M.Laitman: Ano! Ty vidíš: skutečně, třetí, čtvrtá světová válka. Tak je to napsáno ve všech knihách, tak je to napsáno proroky – strašné problémy jsou popsány napřed. Ale taky se nemusí  uskutečnit. Píši o tom, co musí vzniknout v souladu s vynucujícími silami přírody , která žene lidstvo k cíli. Ale lidstvo si to musí uvědomit a zmoudřet, dojít po těchto stupních dobrou, krásnou, lehkou a krátkou cestou.

M.Sanilevič: A Bible – tam jsou taky popisovány vnitřní války?

M.Laitman: Absolutně správně! Hovoří se o vnitřních problémech.

J.Litvar: Materiální myšlenka.

M.Laitman: Myšlenka – to je síla.

J.Litvar: Síla – to je látka?

M.Laitman: Ne. Ale pokud ji pochopíme, tak již chápeme materiální nosič.

J.Litvar: Je možné sílou svého rozumu změnit svůj život?

M.Laitman: Ovšemže. Myšlenka – to je největší síla v našem světě, v celém Vesmíru, ve všech světech. Ale je mocnější síly, než je myšlenka, záměr. Vše co děláme kolem sebe – je silou záměru. Dnešní krize – taková různorodá a globální – to je důsledek našich nesprávných přání.

J.Litvar: Přání nebo záměrů?

M.Laitman: To je to samé. Protože samotné přání bez záměru o ničem nehovoří. A co z něj chceš vyjmout? Chceš si egoisticky užít a využíváš  při tomto vše a vše.

J.Litvar: Copak mohu vypít vodu ne egoisticky, ne pro sebe?

M.Laitman: Ale, to je pro Tebe nutnost  a není to na škodu jiným. Po pojmem nesprávného přání se má na mysli vztah k jiným.

J.Litvar: To znamená, hovoříme-li o egoizmu, máme na mysli vztahy dvou nebo více lidí?

M.Laitman: A egoizmus – to je jen vztah člověka k okolí a to jakým způsobem  si přeje a chce využít pro sebe všechno, co jej obklopuje. Zde lze zahrnut i jeho vztah k přírodě.

J.Litvar: Dle slov vědců je lidský mozek  ve stavu, kdy může zpracovávat velké množství informací, ovšem my vědomě chápeme jen malou část.

M.Laitman : Ano, je zapojeno pouze dvě procenta mozku.

J.Litvar: Proč?

M.Laitman: Protože zbývající část našeho mozku je určena pro „duchovní“ práci, Dvě procenta z něj – to je maximum, které využíváme v obyčejném pozemském životě. Více není zapotřebí. Vše ostatní, co je v nás – je jen proto, abychom mohli začít pracovat v dalším měření a tam nám bude zapotřebí zbytek mozku.

J.Litvar: To znamená, že před 50 tisíci lety,  když se vytvářelo toto tělo,  bylo již zamyšleno , že se musíme „duchovně“ vyvíjet, tehdy již byl založen tento potenciál?

J.Laitman: Ovšemže, přirozeně, že to vycházelo z našeho posledního stavu. A myslíš si, že se vše dle Darwina vyvíjelo – slepou cestou?

J.Litvar: Myslím si, že to bylo tak, jak mě učili ve škole.

M.Sanilevič: Lze říci, že z pohledu kabaly, evoluce pokračuje? Tj. musíme v nejbližší budoucnosti provádět evoluci, ale tehdy to bude jiná úroveň všeho lidstva?

M.Laitman: V naší době, během nejbližších let musíme vystoupit na novou úroveň „duchovního světa“, vejít do dalšího objemu Vesmíru. Pokud toto neučiníme, brutální síly přírody nás donutí ke strádání. Je žádoucí, aby vše proběhlo cestou poznání a pochopení nutnosti.

M.Senilevič: Jsou-li černé díry a mohou-li  je kabalisté zkoumat?

M.Laitman: Tyto černé díry každý určuje jinak, informační propadla, pole, pohlcení nějaké té energie, její mizení…Všechny tyto problémy fyziků mají vztah i k materiálnímu světu. A kabala vůbec nezkoumá látku, dokonce ani ve vlnovém nebo jiném aspektu. Proto k tomu nemohu nic říci.

M.Sanilevič: A co zkoumá kabala?

M.Laitman: Kabala zkoumá jen „Vyšší sílu“, která  do sebe zapojuje všechny světy, nás i to, jak se můžeme  pozvednout a dosáhnout úrovně podoby této síle. Jediné, co potřebujeme.

Pokud je jedna jediná síla, která řídí vše, která drží všechno a  na které jsme plně závislí, proč bychom ji měli zkoumat? Proč bychom se měli věnovat druhořadé činnosti, nějakými stupnicovými závislostmi? Co by nám to dalo?

Já odtud, z „Vyšší úrovně“, získávám působení na sebe. Musíme se s touto „Vyšší sílou“ vyrovnat, podobat se ji, dosáhnout lidského stavu společně s ní, dosáhnout rovnováhy, komfortu.

J.Litvar: Se Stvořitelem?

M.Laitman: Nazvěte to Stvořitelem. Dosáhnout Jeho úrovně, být takovým jako On, to je to, co je založeno v každém z nás, a my to musíme realizovat.

J.Litvar: Otázka ze Spojených států : Kdyby jste chtěl všechno zahodit a vypravit se za hledáním dobrodružství , prohlídnout si svět, začít nový život, vychutnat jej?

M.Laitman: Stále se v tom nacházím, jako jakýkoliv jiný kabalista. A co nového lze uvidět v tomto světě? Co můžeš uvidět dnes? Obletíš celou kouličku a co uvidíš? Ve všech zemích je všechno stejné.  Co zde může být nového? Jaké mohou být novinky v tomto světě, na této malé planetě? Prostě zaměstnat trošku své orgány pocitů? Co já, konec konců, vidím, když cestuji po celém světě? Mimochodem, já stejně miluji cestování a miluji přírodu. Dělám to proto, abych si udržoval fyzickou kondici. Ale to je  přece jen ohraničené pochopení všeho. Myslím si, že to lidi velmi brzy omrzí.

Vidění, které získává člověk z pocitu „duchovních“ vlastností, může nahradit jakékoliv cestování. Je to nepřetržitý pocit objevování, který není ničím omezený.

J.Litvar: Země v určité etapě zmizí v souvislosti s tím, že my z ní jakoby odejdeme, tak to chápu?
 
M.Laitman: Ne, Země nezmizí, ale tento svět, který vnímáme v našich orgánech pocitů – protože samotné  naše orgány pocitů zmizí.

J.Litvar: Mluvíme o celém Vesmíru, nejen o Zemi?

M.Laitman:  Mluvíme o všem, co pociťujeme.

J.Litvar: Počítá se, že prvními lidmi na Zemi byli Adam a Eva, byli ještě nějací lidé před nimi?

M.Laitman: Adam a Eva nebyli prvními lidmi. Byl člověk, který žil před více než pěti tisíci sedmisty šedesáti lety na naší Zemi, jmenoval se Adam. On byl první, který pochopil „Vyšší svět“, proto od něj začíná „duchovní“ vývoj lidstva.  A proto v návaznosti na něj odpočítáváme celou naší pozemskou cestu.

J.Litvar: Tak on je – první kabalista?

M.Laitman: On je – první kabalista. A před ním, přirozeně, existovali lidé v té samé podobě, jako my s Vámi. Ale tito lidé nebyli kabalisté, v nich nevznikala snaha pochopení svého kořenu, „Vyššího světa“, a tak pouze existovali na naší Zemi, honili zvěř, rodili a tak podobně.

J.Litvar: To znamená, že židovský kalendář nevede odpočet od vzniku lidstva?

M.Laitman: Od Adama. Od vzniku lidstva nemůžeme vést odpočet, je to někde před padesáti tisíci lety.

J.Litvar: To znamená pouze od objevení se „duchovního“ hnutí?

M.Laitman: Ano, ovšem. U nich je „duchovní kalendář“, protože získali kabalistickou metodiku. Máme dokonce knihu napsanou Adamem – „Tajemný anděl“…


Písmena – to jsou vlastnosti

M.Laitman: Od Adama je veden přesný záznam informací po 20 generací  tj. od Adama po Abrahama, po Starý Babylón, zaznamenávali a předávali informace, protože to byly generace kabalistů. Po Adamovi už víme o všech kabalistech (je to zaznamenáno v Tóře, v Bibli) a existuje také záznam informací od jednoho k druhému- ústně i písemně.

Zde také přistupujeme k otázce: Odkud jsou písmena a názvy písmen a jejich popisování? Předávání informací písmeny?

J.Litvar: To znamená – písemnost. Odkud?

M.Laitman: Taktéž z „duchovního“ světa. Když člověk chápe vlastnosti „Vyššího světa“, tak si je  přeje vyobrazit, vyjádřit na úrovni našeho světa, to tyto síly, které pociťuje, se u něj přeobrazí do obrazů našeho světa a on je vyobrazuje písmeny. A proto každé písmeno má svůj určitý smysl, každé písmeno vyjadřuje určitou vlastnost. A složení těchto vlastností znamená přechod od jedné vlastnosti ke druhé a toto tvoří slova.

Proč se najednou u člověka objevuje možnost komunikace, vyjadřování? Odkud to pochází? Je nám to dáno z „Vyššího světa“. Tímto způsobem se v nás projevují vnitřní síly. My je tímto neodkrýváme  z venku, ale  jsou v našem nitru a vyvíjí se. Postupně se člověk vyvinul do takového stupně, že uviděl, jakým způsobem se může vyjadřovat prostřednictvím písmenových označení.

J.Litvar: A ostatní jazyky, písemnosti –  je to stejné?  Proč jsou natolik různé?

M.Laitman: I tyto vznikly od toho samého Starého Babylónu, z té samé abecedy, které tam přinesl Adam. Vezměte si knihu Ostřina „Vývoj dopisu“, je to ruský autor a kniha byla vytištěna před desítkami let. Je založena na písmu té doby, autor velmi vědecky dokazuje, že všechno pochází ze Starého Babylónu. Počátek písemností založil Adam. Ve Starém Babylónu získává svoji konečnou vlastnost a následně je již rozšiřována po celém světě.

J.Litvar:  Když Vás nyní poslouchám, tak to vypadá, že hesla nacistů, neonacistů o tom, že kolem -jsou jen Židé, jsou ospravedlněné?

M.Laitman: Ne, ne. Protože Židé – to je jen malá starobabylónská skupina, která následovala „duchovních“ pokynů Adama a následně za ním dvacet kabalistů (nebo dvacet generací), které následně společně s Abrahamem – jakoby s prvním současným kabalistou – odešli ze Starého Babylónu a odtrhli se od něj. A veškeré ostatní lidstvo ze Starého Babylónu  se roztrousilo po celé planetě.

J.Litvar: To znamená, že Židé – jsou bývalí kabalisté?

M.Laitman: Židé – to jsou staří obyvatelé Babylónu , jako všichni ostatní, jen s tím rozdílem, že přijali kabalistická pravidla pro svůj život. V té době, když se všichni ostatní začali vyvíjet egoisticky, tito si pro sebe vybrali „duchovního“ vzestupu.

J.Litvar:  Pokud to chápu, tak se to ale u nich nepodařilo.

M.Laitman: Co znamená, u nich se to nepodařilo? Před zničením Druhého Chrámu se všichni Židé nacházeli ve stavu pochopení „duchovního“. Následně klesli na úroveň našeho světa. A nyní musí znovu ovládnout tuto „duchovní“ techniku a předat ji celému světu.

↑ Nahoru

        

          

         KURZ KABALY OD 22.02.15

        

         

        

       

        

   

     

                  objednat zde

       

 -  F. KAFKA " PŘED ZÁKONEM" 

-  DĚTI INDIGO: NADÁNÍ NEBO POTRESTÁNÍ ?

-  ZMĚŇ OSUD

-  SEX, KTERÝ HLEDÁME

-  JAK SE NESTÁT RUKOJMÍM BANK

-  ČÍM LIDI PŘITAHUJE FAŠISMUS

-  KDY NÁS PŘESTANOU BAVIT PROPADY FONDOVÉHO TRHU…

-  ZLO NEEXISTUJE, PANE !

-  NESPORNÁ SPRÁVNOST PŘIRODY  

- CO SE STALO V PÁTEK PŘED 5769 LETY

KRIZE: BUDE TO ZAJÍMAVÉ

- KRIZE - PRO NAŠE BLAHO

- KONEC EPOCHY EGOIZMU

- BOŽSKÉ SPIKNUTI 

- GLOBÁLNÍ MODEL BUSINESSU

- POSÍLIT NAŠE DĚTI

- DROGY A SPOLEČNOST - KDO Z KOHO

NA PRAHU ZMĚN

- KRONIKA (NE) USKUTEČNĚNÉHO EXPERIMENTU

- KRIZE: CO DÁL?

- PŘÍČINA VŠECH UTRPENÍ

- K PROBLEMATICE ZDRAVÍ ČLOVÉKA

- NA PROTĚJŠÍ STRANĚ

- TECHNIKA ZÍSKÁVÁNÍ A ODEVZDÁVÁNÍ

- ODDĚLENĚ A SPOLU

BUDE LI TŘETÍ SVÉTOVÁ VÁLKA?

- NĚCO O ZÁHROBNÍM SVĚTE 

- SLABÉ POHLAVÍ A NEBO MYŠLENKY O OPRAVDOVÉM MUŽI  

- BOD ODPOČTU

- ČEMU A JAK UČIT DĚTI

- "VYŠŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ": JAK VYCHOVÁVAT ŠŤASTNÉ DĚTI?

- PROČ JE TOLIK UTRPENÍ?

- NENÍ TŘEBA JEŠTĚ JEDNOU OTEVÍRAT AMERIKU!

- JSME PŘIPRAVENI NA DRUHOU VLNU KRIZE? 

- OBCHOD BUDOUSNOSTI

- CO ZNAMENÁ PŘÍBĚH ADAMA A EVY V NAŠICH DOBÁCH

- ZA PRINCIPEM POTĚŠENÍ

Copyright © 2008 Kabbalah.cz
Developed by ILM Internet Solutions Prague